Vítejte ve dračím světě

Dávno ztracené:
Už je to dávno, snad několik let,
kdy tvé oči tavili v srdci mém led.
Už je to dávno, však pro mě včera,
kdy byla jsi se mnou, mě chyběla slova.
Už je...

Odhalení
,,Nevěřím tomu! Ne, tohle není možný!"
Mohla se vztekat, jak chtěla, na věci tím nic nezměnila. Věděl to. Rád by jí to i řekl, ale nechtěl ji přerušovat. Přišlo mu jaksi...

Nevážné pojednání o heraldických dracích a příbuzných tvorech
Narazil jsem nedávno na takový zvláštní problém. Do jedné ze svých povídek jsem potřeboval několik jmen míst, nebo obcí, které by nějakým způsobem...

Čumáček 2/2
Bronislavova matka si vzala prášek na uklidnění a usnula v křesle.
Andrein otec stál v zahradě a vychutnával cigaretu.
„Můžu na chvilku?“ vykouknul ze dveří druhý z mužů.
„Ale samozřejmě! Dáš si?“...

Čumáček 1/2
„Ahoj mami,“ pozdravil, když nakouknul do kuchyně.
Dáma, poněkud subtilní tělesné stavby, vzhlédla od žehlícího prkna. „Ahoj,“ odpověděla a moment zaváhala, jako by ještě na něco čekala. „Andreika s tebou...

Příležitostní lovci
Jonny vyzkoušel závěr své pušky. Prohlédl mířidla a s klapnutím nasadil zásobník.
„Všichni připravený?“ zařval do všeobecného hlomozu Alvarez. Pod rozepnutým kabátem se mu rýsovaly obrysy náhradních zásobníků a dalšího...

Hnědý pancíř. Malé, drobné šupinky pokrývají ty ocelové svaly. Vychytralý pohled vám napovídá, že oni jsou jiní... Nenahraditelní. Ty dlouhé, jedovaté zuby se do vás zaboří a pak už vám...

Proč?
Dlouho jsem sledoval, jak upadá svět,
po té spoustě katastrof, neznám však odpověď.
Tak tedy přicházím a vás všech se táži,
proč sny si ničíte, proč jste tak v ráži?
Proč jdete si po...

Zima se mi vkrádá do těla,
Po deštivé noci.
Brilianty blyštivé krášlý svět,
A šeptají mi cosi.
Dlouhý bílý závoj halí les,
A louka je zamrzlá.
Řeka vypráví napínavý příběh,
...

Mocný
Kolikátý den?
Kolikátou noc?
Už je ani nepočítám! Jak dlouho to ještě potrvá? Ne, takhle se nesmím ptát! Musím být trpělivý. Je to můj úděl, jsem přece lovec. A to ne ledajaký!...

Slunce září u nás doma,
prozařuje každá slova.
Z domu krásný domov dělá,
strach a zloba v záři bělá.
To slunce zářit nepřestává,
při odchodu vždycky mává.
Při návratu náručí vítá
...

Prokletí DS - Olafsonn
Bylo to snad šumění větru v korunách vysokých jasanů? Nebo bublání potůčku, který se dral vlhkou lesní plstí?
Možná.
Tisíckrát ohraná ptačí píseň pomalu umlkala, jak ten zvuk sílil....