Jen co si s očima ještě zalepenýma od spánku uvědomím fakt, že nastal nový den, nový víkend, vyškrábu se z vyhřáté postele a rozespale zamířím k oknu. To s tichoučkým...
Ani nevím, kde se vzala myšlenka, jež mi napověděla, že právě vidím oči. Volně se vznášely před zčernalou zdí. Ale ony se na mě také dívaly. I když jsem zorničky...
Prořízl ticho tak náhle a navíc byl hlasitý, takže jsem sebou samozřejmě cukla. Nakrátko jsem se podivila, že mi oblečení nebo, nedej bože, vlasy neožehl. Vždyť svíčky jsem viděla všude...