Katar cítil, jak ho kdosi chytil a táhl ho zpět do pokoje. Stvůra zle zavrčela a její pohled se z lačného proměnil na nenávistný. Otočila se a zmizela ve tmě....
Venku pršelo. Déšť tiše šeptal své zkazky do větru, mokré vlasy Meluzíny svištěly vzduchem za svou majitelkou, skrývajíce tak spolu s vodou barvy a krásy podvečerní zahrady. Sledoval jsem to...
Začíná noc a pomalu se stmívá, Noc vlky bere, noc vlky svírá. Začínají výt na ten krásný měsíc, Za samotného druha na zemi ležíc. Jdu lesem a slyším jejich vytí, Vím, jsou tu v kopcích...
Na větvi vysokého buku seděl mladý, sotva dospělý elf (jako u člověka teenager). Hleděl k lidské vesnici v údolí a pak jeho pohled zabloudil k továrním komínům kus (několik kilometrů)...