Vítejte ve dračím světě

SLUŽBA VLASTI – kapitola 24

Letěli co nejrychleji těsně při zemi. Někde vysoko se zlověstným zakvílením proletěla raketa, nejspíš proto, aby vyřadila nějaké sledovací zařízení, nebo stanoviště protiletecké obrany. Vítr přinesl rachot prudké střelby a řídkou nocí zahořel ohňostroj zápalných kulek. Nenápadný hukot letadel zesílil.

"Jsme mrtví! Jsme mrtví!" úpěl devět set dvanáctka. "Rozstřílí nás jako krysy!"

"Drž tlamu!" utrhl se na něj Dalibor. "Na tebe stačí hodit šutr. Na to emzáci nemusí posílat celou leteckou armádu."

Jeden konvertoplán jim zaburácel přímo nad hlavou.

"Sakra, málem mi odřel helmu'" odplivl si Smrž a navedl Dalibora k zemi. Přistáli v neduživém křoví, kde našli úkryt.

"Raději je necháme přeletět," vysvětlil druhému pilotovi. Ten jen přikývl.

Seděli tam ještě čtvrt hodiny po té, co přeletěl hlavní sled. Pak se teprve začali chystat na další cestu.

"Myslím, že teď se do toho vloží pozemní síly. Naši budou potřebovat každej kvér," utrousil Smrž.

Jeho předpověď se začala plnit sotva se vyhoupli nad údolíčko, které jim poskytlo dočasný úkryt.

Časným ránem se nesla střelba a zdvihal se prach, jak krajinu křižovaly vozidla nepřítele. Teď už byly videt zákopy, kulometná hnízda i zakopané baterie děl a raketometů. Letěli nad jednotkami, které narychlo měnily své postavení a přeskupovaly tak síly obrany. Požár bitvy byl přesto stále blíž.

Netrvalo dlouho a otevřel se jim pohled na ruiny, v nichž se skrývala jejich pevnost. Nažloutlý oblak vznášející se nad ní, nevěstil nic dobrého. Jak se přibližovali, uviděl Dalibor několik malých vozidel v maskovacích barvách rychle jedoucích podél vnější hranice opevnění. V těsném závěsu se za nimi v ruinách města objevovaly gejzíry prachu a kouře.

"Vidíš ty zmetky!?" zařval Smrž.

"Jo, mobilní minomety. Ale támhle jede něco těžšího," hodil rukou vpravo pilot trojky. Dalibor zahlédl, jak se na vrcholku nedalekého mírného hřebene staví vedle sebe mnohem vetší hranatá vozidla.

Draci rychle proletěli přes nárazovou linii a piloti je navedli nad letiště. Tady stali i zbývající dva členové letky.

"Ani nesedejte," zaslechl Dalibor ze Smržovy vysílačky velitelův hlas. "Zkuste zastavit ty minomety. My jsme hned u vás. Máme rozkaz držet pozice za každou cenu."

"To je blbost! Z jiho východu to tady začnou každou chvíli ostřelovat samochodky. Jsou to ty vetší, sto pěta sedumdesátky a je jich alespoň patnáct. Jestli nám ty škorpipny zablokují ústup, nadelají z nás rizoto!" odpověděl mu Smrž a nechal Dalibora kroužit. Trojka se držel v závěsu za ním.

"Do hajzlu!" ulevil si velitel. "Dobrá, leťte pročistit ústup. Já se zkusím spojit s našema slimejšema. Ten imbecil je poslal dopředu."

"Provedu!" křikl Smrž a kývl na trojku. Přeletěli základnu, která takto z výšky vypadala jako rozhrabané mraveniště plné probíhajících mravenců.

"Krej mi záda," zavelel Smrž a spustil se k nejbližší skupince vozidel osazených minomety zasypávajícími základnu svými výbušnými vejci. Zařvaly kulomety. Dalibor si byl jist, že neminul, ale pancíře asi udělaly své. Při dalším náletu ale jeden ze škorpionů vybuchl.

"Ber to víc z plocha a miř na zadek!" doporučil trojkovi Smrž a vybral si další cíl.

Útočníci patrně s draky nepočítali, protože minomety neměly krytí ze vzduchu. Daliboro a devět set dvanáctka tak docela rychle opanovali celou situaci. Přesto z několika poškozených vozidel vyskákala posádka a začala opětovat palbu ručními zbraněmi. I dosud pohyblivé vozy se přestaly věnovat bombardování a soustředili se na obranu.

Dalibor právě nízko nlétával na jedno z nich, když keho kulomety náhle utichly. Náboje, blesklo mu hlavou. Musely dojít! Ocitl se tak ve velmi nepříjemné situaci, kdy se v plné rychlosti blížil k obrněnci v němž se ukrývalo několik střelců. Došlo mu, že pokud nebude střílet on, vydá se jim prakticky na milost, nebo spíš nemilost. Na změnu směru bylo pozdě.

"Kurva práce!" řval Smrž. "Uhníí!"

Dalibor však ignoroval jeho zoufalý pokus strhnout ho ze směru. Nastavil zadní nohy a zamížil přímo na vozidlo. V poslední chvíli se natočil a udeřil do něj oběma pařáty naráz.

Skoro se divil, že si něco nezlomil. Doslova zakopl o střechu, udělal ještě dvě tempa, pak už se ve vzduchu neudržel a musel tvrdě přistát.

Auto se mu však podařilo převrátit. Jeden ze členů otřesené posádky se vypotácel ven, ovšem dřív než stačil cokoliv udělat, Dalibor poskočil k němu a z obratu ho srazil k zemi špičkou ocasu.

Vyhráno však neměl. Deset metrů od něj smykem zastavil další škorpion. Dalibor se nahrbil a zařval, ale bez střeliva i rychlosti byl zcela bezmocný. Uvolněný vztek s ním však lomcoval takovou měrou, že byl rozhodnutý se vrhnout proti přesile i po zemi.

Vozidlo z ničeho nic explodovalo. Dalibor si sotva stačil zakrýt hlavu přední okřídlenou končetinou, aby se ochránil alespoň před hořícími kapičkami paliva.

Oblakem kouře, který se vyvalil z výbuchu, proletěl s výtězným řevem drak číslo čtyři se samonabíjecím raketometem pod břichem.

"Seber se! Do vzduchu, honem, honem!" uvědomil si Dalibor křik svého pilota doprovázený elektrickými šoky. Ty ho trochu dostaly z letargie a znova odstartoval.

Smrž ho navedl zpět nad základnu, ale ta už vřela výbuchy velkorážných granátů. Korydorem, který se podařilo vytvořit drkům, projížděla kolona vozidel ustupující posádky. Smrž se snesl níž a jednoho z pěšáků se doptal na zásobovací náklaďák s municí.

Dalibor mu přistál rovnou na odkrytou korbu. Řidič ani nezastavil. Obsluha mu vrazila do zbraní pod křídly nové zásobníky a hned musel zase odstartovat, aby udělal místo veliteli, který se sem přihnal ze zadu. Vzlétl a udělal obrátku, když s ním cukl mocný výbuch. Ohlušený, jen s vypětím všech sil udržel rovnováhu, aby nespadl. Kolonu zasypávala střelami veliká bitevní helikoptéra. Vozy okamžitě rozpustily formaci do nekoordinovaného úprku.

"Leť!" sykl Smrž a navedl draka proti stroji. Dalibor dobře viděl, jak kulky z jeho zbraní dělají díry do oplechování, ale valný význam to nemělo. Vrtulník pokračoval v útoku. Rychlou vývrtkou unikl kulkám, které za ním poslal boční střelec a otočil se k dalšímu náletu. Po levém křídle se k němu přidal čtverka, ovšem už bez raket, jen s postranním kulometem.

Uhnul další salvě a vystřelil. Z vrtulníku najednou začaly odletovat cucky plechů a z turbíny se vyhrnul černý dým. To se do přestřelky přidalo malorážné dělo trofejního transportéru, který stál na nedalekém pahorku a pálil jednu dávku za druhou až kolem poskakvaly prázdné nábojnice.

"Kluci nás v tom nenechali!" řval nadšeně Smrž.

Pilot vrtulníku se ze všech sil snažil udržet svůj stroj, ale gravitace nakonec zvítězila.

Dalibor se čtverkou se přidal k transportéru a vyrazili společně severně, hlouběji do týla. Po cestě nasbírali ještě několik zbloudilých vozidel a roztroušených pěšáků, kteří se snažili na vlastní pěst stáhnout ze ztracených pozic. Museli se ještě několikrát ubránit sporadickým útokům, ale i nepřátelké síly se rozdrobily, takže se celkem bez újmy třetího dne dostali zpět na svou mateřskou základnu.