Olafsonn: Do sluje

DO SLUJE

Do sluje mi vítr fouká,
na ocase uzel souká.
Řekl bys, že je to žert?
Mě to bolí jako čert!

Do sluje mi slunce svítí
a na louce kvete kvítí.
Hned bych tam měl dolů jít,
mariánku poklidit.

Když do sluje měsíc svítí,
jsem vzdušný rybář s velkou sítí.
Kde co chytím, všechno beru,
div se z toho nepřežeru.

Když do mé sluje vletí, běda,
fešná, lačná dračí děva,
následují dvě, tři rvačky,
no a v noci dračí dračky.

Když teď kouknu do sluje,
chlad mě lehce poleje.
Končím, sorry, musím jít
naše dráče nakrmit!

Tak vidíš, máš co si chtěl, dračí příteli! Pokud jsi to dokázal dočíst až do konce, tak doufám chápeš, proč se k poezii nikdy nevyjadřuju a ani ji nikdy nepíšu. Tento můj duševní zvratek vznikl téměř náhodou po dopití lahve laciného vína.
Slibuju, že už nikdy žádné básničky prznit nebudu!