Idril: Tanilas

Nádherný ostrov,
až krásou se tají dech.
Ve vlnách pevně stojí.
Však nad ním,
snáší se smutku stín.

To lidé,
hnaní sobectvím,
zaseli smrti strach.
A měsíc co měsíc
umírá krásný drak.

Ti zbylí pláčou.
Hrdé hlavy kloní.

Tu V mladém srdci
však odvaha se zdvihá.
A dráče vrhá se vlnám vstříc.
Najde nový domov?
Kde v klidu by mohli žít?

Dlouho již plave,
unava údy tíží.
Však paměť lidských činů zlých
nenechá jeho vůli
aby cestu vzdala již.

únavou na kře klesá,
však mořský had
přání pochopil.
Tu jiný ostrov,
zvedá se z vln,
Obrostlý je útesy.

Dráček se vrací,
k druhům svým,
a zprávu jim přináší,
že nový domov nalezli.

S radostí snoubí se i žal.
Odejít musí,srdce pláčí,
píseň jejich nese se plání.
Domov starý tak krásný je.
Jiný nerovná se mu.
Přijde však doba kdy vrátí se?

Až lidé,
ten národ podivný,
najdou ve svém srdci mír.
Pak cesta se znovu otevře.
Do té doby?

Jen vzpomínky v srdci stín.
Touha po domově.
nádherném jak sen,
jejich život provází....