Idril: Štěstí

Štěstí...
Mámivý záblesk ve světě,
jen mihne se,
jak křídla orla ve větru.

Štěstí,
chvilka poezie života,
ukrytá ve stínu,
je těžké vstříc vyjít mu.

Spatříš je chviličku,
či byl to jen sen?
Zaslechls píšničku,
nebo přelud jen?

Bylo tu skutečně,
nebo jsi zapomněl,
na místo ve světě,
kterým jsi kráčet měl?

Štěstí,
jako list ve větru vířící,
proletí okolo.
Jen zachyť ho napřaženým srdcem.

Štěstí,
jiskřička ve dlani,
je dílem náhody,
nebo tvou nadějí,
zpívanou osudem?

Zavíří okolo,
v tom tanci tajemném,
když zmizí daleko,
my také nebudem.

Těžko jej zachytíš,
když jak stín mihne se,
těžko jej zastavíš,
když vítr ho odnese.

Štěstí,
které nečeká na tebe,
na tvoje touhy.
Není tvůj sluha v životní pouti.

Štěstí..
Jen ho zkus zavolat,
nastavit jemu tvář,
možná že přiběhne samo.