Vítejte ve dračím světě

Chtěla jsem vzít do dlaní hvězdu,
co na obloze zazářila.
Mihla se oblohou v tak jasném gestu,
však kamsi do tmy mi zmizela.

Jen prázdné dlaně zůstaly,
smutek v srdci, v duši tíž,
slzy po tvářích tiše stékaly,
hrdá hlava sklonila se níž.

kam jsi se poděla dávná cesto,
mlha halí okolí jak tajemný háv,
slova jako rány jsou tak často,
od těch co nesou se jak páv.

Hvězdičko z výšky vidíš svět,
ve vodu proměň tvrdý led.
Třeba stvoříš ve tmě květ
než v obloze vydechneš naposled.