Vítejte ve dračím světě

Draci se velmi dobře vyznají v kouzelnickém umění, ne však v obávané černé magii; pracují s takzvanou hnědou neboli pozemskou magií, zelenou neboli rostlinnou magií a modrou neboli vodní magií.

Vědí, jak a do jaké míry mohou pro vlastní účely manipulovat přírodou, aniž naruší ekologickou rovnováhu, k té vždy chovali maximální úctu. Umějí vyvolávat sílu přírodních živlů a vytvářet iluze. Umějí na sebe vžít jinou podobu a na dlouhou dobu si ji udržet, mohou tedy uniknout svým pronásledovatelům tím, že se zdánlivě stanou součástí krajiny nebo se maskují za malé děti. Existuje nespočet pověstí, v nichž se lidské bytosti mění v nestvůry. To dokazuje, že původně šlo o mladé draky, kteří zcela nezvládli své kouzelnické schopnosti a nebyli schopni si svou iluzorní podobu udržet.

K udržení jiné podoby po delší dobu je třeba nesmírného soustředění a k tomu mladým drakům často chybí potřebná vytrvalost a píle. Dospělí samci jsou však s to si zvolenou podobu zachovat po mnoho dní, i když v noci musejí odpočívat, a velcí dračí čarodějové si ji dokážou udržet dokonce po celé měsíce.

Tito dračí čarodějové nesnášejí nešikovné lidské kouzelníky, protože ti bez ohledu na přírodní zákony mění a často narušují životní síly naší planety. Antagonismus je oboustranný. Lidští učedníci magie zase drakům závidí jejich nadřazenost v okultních vědách.

Však také vyjímečná moudrost a nesmírná moc draků vzbudila nenávist středověkých nekromantů a kněží, kteří lid učili, že tito tvorové jsou ztělesněním zla a ďábla. Ve středověkých besiářích drak představoval zkaženost a ďábelskost, proto byl často znázorňován jako obluda.