Schyn: Smutek...(rychlovka)

Slunce vysoko na nebi je,
je krásné poledne,
já v pokoji tak sama jsem,
smutný je můj den.

V záchvatu silného pláče,
píšu báseň smutnou
obyčejnou, prostou tužkou

Moje srdce krvácí,
probodnuté jest
Jak to mám snést,
když se mi slzy stále navrací.

Z rádia vychází tóny smutné,
a já se bojím co dále bude.
Šíp z kovu mě probodne,
když pomyslím na srdce raněné.

Dům ve kterém jsem prožila celí svůj život,
byla v něm a dal do něj kus své duše
a lásku píšu a nemám tuše
co dál se bude dít a kde strávím další život.

Ovšem můj sen v prachu je,
ranila mě zpráva strašná.
dům prodávat se bude.

Slzy na zem padají
oči rudé jsou,
jak okdyž se malujou,
oční tužkou potají.

Ruka nad papírem se mi klepe,
písmo je křivé.
Nikdo mi nepomůže
od smutku v našem domě.

Slza kápla na písmo mé
a rozpila pár slov.
Jako kdyby kos do do ořechu klov,
tak srdce bolí mě...