Schyn: Odpuštění...

Zas zapadlo slunce za obzor,
a ty v ruce třímáš růži.
Díváš se za ním a dáváš si pozor,
aby ti netekly slzy.

Růži šípkovou v ruce máš,
smutkem skoro nedýcháš.
Trny růže má, to přeci znáš,
avšak trn v prstu zabodlí máš.

Tak jako tvůj prst krvácí,
srdce tvé se trmácí,
cestou smutku a zármutku,
Nic než tlukot svého srdce nevnímáš
a přesto mě stále v srdci máš.

Veliké trápení se mnou jsi měla,
a slzamy jsi nešetřila.
Když jsem se na tebe podíval,
jako ta růže jsi se zarděla.

Vím, že jsem nebyl vždy milí,
a k tobě choval se jak mrzout starý.
Teď toho lituji, promiň mi to,
už je to za námi.

Tak odhoď růži šípkovou,
a pojď cestou veselou.
Najít naše srdce,
ať už rozpolcené nejsou.

Slibuji věrnost, slibuji-miláčku,
odjedeme na koni hledat naší lásku.
Zatoulaná jest někde ve světě,
ale už nikdy nesklamu tě,
vím, že ta pravá jsi a bez tvého srdce,
byl bych jako růže bez vůně.