Vítejte ve dračím světě

Druhá kapitola - Holka v černém

21. století, Česká republika

Halloween… Jana měla pocit, že je asi zvrhlá, ale tenhle svátek v ní nevzbuzoval žádný strach, ale pohodu a mír. Bylo kolem šesti večer a už byla tma. Šla po cestě lemované vydlabanými dýněmi, které na ní svítily rozšklebenými obličeji. Poupravila si tašku na rameni. Cítila, jak na ni opuštěná ulice působí jakýmsi tajemným a magickým dojmem. Zaklonila hlavu a slastně si tento tichý okamžik vychutnávala. Hnědé vlasy jí vinou jemného větříku poletovaly kolem hlavy. Zvolnila tempo, ještě nechtěla narušit tuto křehkou atmosféru. Ten klid a mír… Dorazila k domovním dveřím a zamyšleně na ně zírala. Ještě nechtěla domů. Pomalu se sesunula na schůdky před vstupem a rozjímala. Možná pět minut, možná půl hodiny. Netušila – čas se vytratil.

***

Druhý den bylo probuzení… příliš hlasité a kruté. Budík po ní řval tím odporným pískavým hlasem. Navíc do okenních tabulek mlátil déšť, možná kroupy. Neochotně odhrnula pokrývku, natáhla k budíku ruku a potlačila touhu s ním silou mrštit o zem namísto zmáčknutí tlačítka vedle ciferníku, který neúprosně ukazoval 6.30 hodin. Navlékla si přes pyžamo župan a vyrazila do kuchyně. Zatímco si ospale lila mléko na cornflakesy, do místnosti vrazil její o rok starší bratr Patrik tak prudce, že se vyděsila a mléko bylo za chvíli úplně všude, jen ne v misce. „Barbare!“ zakřičela na něj a uraženě utírala kuchyňskou linku. Tak tohle vypadá na den blbec. „Dáš si?“ zamávala na něj pytlíkem lupínků. Nemělo smysl se s ním hádat, slovní přestřelku s přehledem vždycky vyhrál on. „Ne, nejsem vegan jako ty“ zazubil se na ni a plácl si na rohlík plátek šunky. Fuj. Jak to může jíst? pomyslela si Jana s znechuceným výrazem. Nakonec si přisedla ke stolu a při snídani přemítala o tom, jak skončí její písemka z matiky.

Do školy šla za deště. Z popelavého nebe se snášely provazy vody, které jí nelítostně mlátily do deštníku. Nijak nespěchala, měla ještě spoustu času. Pomalu a rozvážně se vyhýbala všem loužím a jen se modlila, ať neprší i odpoledne, to šla jezdit na koni. Uskočila před autem, které kolem ní prosvištělo a ostříklo jí džíny a bundu. Prostě den blbec. Doploužila se do školy a začal její obvyklý den. Když do třídy vešla učitelka, šla za ní ještě nějaká holka oblečená celá v černém. Jana zvědavě naklonila hlavu na stranu a holku si prohlížela. Byla oblečená v černém přiléhavém triku s krátkým rukávem, černých úzkých džínech, vysokých kožených černých botách na nízkém podpadku a černých rukavicích bez prstů. Hlavu jí rámovaly slabě vlnité černé vlasy a měla šedomodré oči. Nejpozoruhodnější na ní byl černý tenký šátek, který měla ovázaný kolem čela a který jí dodával vzhled Ramba. Celkově působila dost tajemně, Janě se líbil její styl. „Děti, tohle je vaše nová spolužačka. Jmenuje se Aloisie Diraková. Aloisie, můžu tě poprosit, abys řekla svým spolužákům něco o sobě?“ zeptala se třídní. Aloisie se tvářila, jako by celá situace byla pod její úroveň. Lehce arogantním hladem začala: „ Je mi 15 let, mám ráda černou barvu a čtu fantasy a horory. Můj nejoblíbenější předmět je biologie. Jednu dobu jsem bydlela ve Velké Británii.“ Učitelka se na ni povzbudivě podívala a posadila ji do poslední lavice vedle Janiny sestřenice a nejlepší kamarádky Sofie. Ta jen zvedla hlavu od kresby králíka, na Aloisii zamumlala „ahoj“ a dál si jí nevšímala. Na rozdíl od ní Jana překypovala zvědavostí a rozhodla se, že vše zjistí o přestávce. Ale před sebou měla celou nudnou hodinu českého jazyka. Otevřela si svůj sešit zezadu a za monotónního tónu hlasu učitelky začala kreslit zvíře jejího srdce – draka. Původně byl jen nahrubo vyčmáraný tužkou, ale teď ho začala pečlivě vykreslovat a vybarvovat mu šupiny na černo. Asi to tak mělo být, ale výsledek byl nádherný temný ještěr, jehož pohled připomínal lehce arogantní pohled Aloisie Dirakové.

Zazvonilo a Jana sebevědomě zamířila k Aloisii, která se osaměle dívala z okna. „Ahoj…“ pozdravila ji.„Ahoj“ utrousila Aloisie, aniž by se na ni podívala. Zřejmě nebyla hovorný typ. „Říkala jsi, že máš ráda fantasy. Máš ráda draky?“ Teď už Aloisie hlavu zvedla a zkoumavě se podívala na Janu. „Jo. Obdivuju je. Dá se říct, že jsem částečný drakonista“ pousmála se. Super. První kladná emoce téhle holky. Úspěch? „Já taky“ okamžitě navázala Jana. „Pořád je kreslím. Jsou moje náplň hodiny!“ Aloisie se zazubila. Takže draci. Tak s touhle holkou si sednu na další hodinu. proletělo Janě hlavou. „Chceš se podívat?“ vybídla ji. „Jasně!“ přitakala nadšeně a vytrhla jí z ruky sešit češtiny, kde zezadu byl nakreslený černý drak. „Tváří se jako ty… Jak ti mám vlastně říkat? Aloisie mi přijde dost blbé, nemůžu ti pomoct. Jak ti doteď říkali?“ dožadovala se Jana. Aloisie zvedla hlavu od kresby a odhodila si pramen vlasů pryč z obličeje. „Jo. Matka byla nejspíš na mol, když mi to jméno dávala. Ani bych se nedivila. Do první třídy na mě volali Ali, potom to změnili na Aliz, a v páté mi začali říkat Samantha.“ „Samantaha? Proč zrovna Samantha?“ „Tak se dívej.“ Samantha si odvázala tenký černý šátek, který měla doteď kolem čela, a černé vlasy jí okamžitě napadaly do obličeje a utvořili jí přes něj dokonalou clonu. Jana obdivně vydechla. Vážně Samantha. „Tak teď už rozumím. Máš luxusní vlasy“ mrkla Jana. „A proč chodíš v černém?“ zeptala se jí zvědavě. „Čistě proto, že jsem rebelka. Přece nebudu chodit v růžovém tričku s kytičkami a reprezentovat tak svoje debilní jméno“ pokývala Samantha hlavou tak smrtelně vážně, až Jana vyprskla smíchy. „Tak to máš pravdu“ přitakala. „ Pojď, seznámím tě s partou. Jestli se přidáš, nebudeš litovat“ nabídla jí Jana. „Holky!“ zahalekala přes třídu. Když se všechny objevily, Jana seznámila skupinu: „Tohle je Samantha.“ Potom začala představovat: „Tak tohle je Šárka (ukázala na holku s hnědýma očima a špinavě blond vlasy). Má přezdívku Kyklop. Tu patku přes oko má proto, že je na oko slepá. Ale tím druhým vidí až moc dobře, nemysli si…“ Šárka se na Samanthu povzbudivě usmála. Ta jí úsměv váhavě oplatila. Ale Jana pokračovala: Představila jí ještě Elsu s kudrnatými vlasy v pevném culíku a Sofii se špinavě blond vlasy ostříhanými kousek nad ramena. Všechny vypadaly celkem sympaticky. Chtěla si s nimi trochu popovídat, ale začalo zvonit a Samantha si sedla vedle Jany, se kterou prokecala snad celou hodinu a probrala s ní úplně všechno ohledně draků. Počínaje technikami kreslení draků a konče filmy o dracích.

Po hodině Samantha zjistila úplně všechno o zbylých holkách z party. Bylo užitečné vědět, že Sofie je Janina sestřenka a zároveň asi nejlepší kamarádka. Navíc zjistila, že všechny nemilují draky tak zaníceně jako Jana, ale že Sofie při zmínce o dracích lehce protáčí oči, Elsa je bere jako příjemné zpestření života a Šárka je má celkem v úctě, ale zdaleka ne tak jako Jana. Potom také to, že Sofie zbožňuje nože, dýky a válečné sekyry. A právě od Sofie zjistila, že Jana je zamilovaná do Petra, jednoho z kluků. „Pokud se začnou cucat, už s ní nikdy nepromluvím!“prohlásila Sofie. Za celý den si stihla Samantha sednout se všemi holkami z party a dozvěděla se neuvěřitelnou spoustu šťavnatých drbů. Naučila se přezdívky spolužáků i to, že nejmenšímu klukovi ze třídy je zapovězeno říkat jinak než Mikrob. Domů Samantha odcházela s povznášejícím pocitem, že to party už definitivně patří.