Vítejte ve dračím světě

Zase je tu se mnou...Je to snad démon vzešlý z pekel co mi dýchá za krk? Cítím její dech na své šíji ale bojím se vzhlédnout. Vím že uvidím ten pohled plný ledu.

Naštěstí se nedá vidět stále, jen sem tam se ukáže jako nějaká mžitka, jako náhle vzplanoucí blýskavice. Ale to stačí...

Hladívám její stříbřitě šedou srst v které jiskří světýlka dlouhých osamělých poutí. Dívám se do hluboké a průzračné modři očí, a s jejím dechem na mě zavane mrazivá hloubka tichých prostor, která se však vpaluje do srdce jako rozpálený štrk do chodidel v poušti...To pak složí hlavu do mých dlaní a společně necháme ticho zpívat.

Jindy se přikrádá pružným krokem na štíhlých nohách a je mi dobrým společníkem. Ochotně aportuje kousky inspirace, pomáhá mi sehnat splašené myšlenky dokupy, tak jako shání ovčácký pes stádo zbloudilých ovcí. Někdy však za stádem přijde i zlý krvelačný vlk...to pak je ona tím vlkem.

Stane se, že dostanu vztek, rád bych po ní něčím hodil, uděřil ji a třeba i zabil...vím že nic z toho nemá cenu, tohle jí nemůže ublížit.

I když jdu v davu, ve stádu lidských dobytčat a každý z nich má jistě plnou hlavu svých starostí, ona je stále se mnou. Proplétá se mezi nohama lidí, poštěkává a vyje. V těch chvílích neopouští království prchavých stínů a kradmých pohybů, tam na hranici zorného pole... ale já vím, že tam je.

Ach Samoto,s velkým eS, buď mým svátečním hostem! Chci zase spatřit tvoji vlídnou a chladivou tvář. Proč jsi se stala palčivou, zlou bestií? Proč sis na mě zvykla a nechceš pryč? Vidím svým vnitřním zrakem, že se ti na dravčí tváři zase objevil ten tvůj vlčí úsměv. Zatímco mi čteš přes rameno moje bláznivé výlevy...cítím, že chceš něco říci, ale co? "Cože?" řvu do prázdných stěn a zní to hluš. Ta hluchá ozvěna je tvůj hlas. Křičel jsem, že ti nerozumím, abys to zopakovala...a neudělalas to. Čekal jsem to. Jak bys také mohla... vždyť tu nikdo není.