Vítejte ve dračím světě

Kapky padají na obraz,
rozbily zrcadlo nebe
pláče jimi snad každý z nás
když uvidí sám sebe
bez příkras.

Rozbít zrcadlo nestačí
a právě to je k pláči,
je třeba toho rozbít víc
víc než všechno, míň než nic.

A když to všechno rozbiješ
co z tebe vlastně zbyde?
Z proudu života vypadneš
jenomže vysvětli to lidem...

Možná je to třeba poznat dno,
rozbitou duši znovu vystavět,
nejprve do vody dopadnout
pak v kapkách plášti vyletět.

Perleť vody rány zacelí
nový déšť padá do nebe
a myslí si jenom neznalí,
že sami vyléčili sebe.