Vítejte ve dračím světě

Mlha stromy tiše halí,
usínají.
Každý není trvalý jak oni,
jiní umírají.

Chůze sychravým povětřím
budí přemítání.
O minulých nadějích teď bdím
a o svítání.

Nemůžu vypovědět co chci říct,
tedy mlčím.
Nemůžu tam kam chci jít,
radši stojím.

Tichem ruším vlastní duši odloženou
u patníků.
Smývaje špínu zoufalství i zloby, pláčí
stovky otazníků.

Kam vlastně mířím a co najdu tam?
nebo zůstávám?
Podzimní mlha mlčky povídá,
jí se ptám.