Nerianna: Tyrlandhas a Já: Horory aneb Výplod chorých duchů

Klovala mrtvola vráně očičko,
bylo jí z toho špatně maličko,
nechala se tedy sníst živočišným uhlím,
ohavným nechutným a hlavně podlým.

Letěla masařka, lekla se velice,
když na ní ze shůry přistála silnice,
a na ní kamenná sklenice,
čímž je to vlastně dálnice.

Bylo nebylo, jedna kočka zlá,
srazila auto, potom utekla.
Za to šla určitě do pekla
pak se tam pěkně roztekla.

Hasil hasič oheň naftou,
aspoň se nakrmil maltou.
Moc se divil, že podpálil bundu svou
tisíce cihel na něj řvou.

Střihal papír růžový, střihal děcku prstíky,
chlapeček nebude už nikdy veliký,
spíš se stále menší zdá
ošklivé účinky HCl má.

Vzbouřila se bota, když neunikla s šutrem srážce,
teď mozek spolu s krví usychá na podrážce,
a bota mlaská, měla hlad
udělá to i tvoje snad.

V nešťasné náladě rum chtěl se opít,
rozhodl se všechno kolem zničit
tak slezinu i játra rozbil
když žal z lásky k vodce v mase lidí topil.