Vítejte ve dračím světě

Šedé nebe, měsíc bledý,
země pustá, ptáček slabý.
Slunce nevychází,
země do tmy ponořená,
naděje se ztrácí,
slabá křidélka spoutaná.

Sílu krade prudké krupobití,
nemilosrdně do jemných peříček,
bije silou smrtící,
nenechá naděje ždibeček.

Ptáček malý sotva pípá,
na věčnou tmu již čeká,
slabá jsou křidélka malá,
věčného spánku se již neleká.

Náhle kdesi na východě,
tma se projasňuje,
paprsek světla protne tmu,
rozzáří pobledlou lunu.
Za ním následuje druhý, třetí,
čtvrtý, pátý, šestý.

Probouzí krajinu mrtvou,
po letech konečně zelenou.

Sedmý paprsek ptáčka po křídlech pohladí,
poutá zpřetrhá, tělíčko uzdraví.
Ptáček očka otevírá,
šťastně křidélka rozevírá.

Vzlétá, letí za svobodou ztracenou,
letí, letí utrpení nechá za sebou.