Vítejte ve dračím světě

Tohle se stalo před mým tygřím dětstvím, a to se praví, že anthro kočky se ničeho nebojí. Ale bojí, teda asi jen já - Zkuste spát a slyšet každou noc o půlnoci až do jedné hodini šramot duchů, lomcování dvířek od klece pro hlodavce a ruzné zvuky vycházející z podkroví. Nedává mi to spát.

Inu vypravila jsem se konečně vypátrat, co to vlastně je. Zem byla studená a moje ťapky vyhřáté od prachové peřiny. Baterka - teda svítilna, baterky ještě nemáme, ale za pár let určitě budou - Svítilna svítila. Nemám ráda tmu a vypravovat se na noční toulky taky nemám v lásce a ten šramot zesiloval. Najít cestu za šramotem bylo těžší, než si kdo myslí. Napínat uši a pomalu za tím jít. Haha, vždyť se to pohybuje, a myši tu rozhodně nemáme. O to horší je, že musím na půdu, kam nerada chodím. Nemám půdu ráda, děsivé místo, ale když chci spát, tak musím ten hluk utlumit!

Zaskřípání dvířek bylo strašidelnější než ráno, když sem dává máma sušit prádlo. Fuj, těch pavučin! Nesnáším pavouky, ale slyším lépe šramot. Asi budu muset vyndat prkna, ale kde je šroubovák? Zase musím použít drápy kočičí drápy,ach jo... První prkno venku, konečně.. Fuj, puch a druhé prkno venku.. Fuj, zase ten zápach jak schnilý vaječný pukavec. Co to sakra je?! Štouchat do toho klackem teda nebudu, ale je to povědomé...

No potěš můj ocásek, to je můj milovaný křeček, který se před rokem ztratil a utekl mi! Ato mě měl rád chudinka maly rád. Asi ten škrábavý zvuk dělal, než umřel hlady a žízní tady zašprajcnutý a ten hluk se asi uložil do tohoto dřeva a protože nemohl dál plynout, ozíval se vždy o pulnoci protože bijící hodiny rozvibrovaly celý dům...

O den později

Křeček byl pochován na zahradě. Rodiče to nevědí, ale už klidně spím. Avšak vím, že mě naštěvuje, mokré tapky před mou postelí vždy udělají tvar srdíčka, ale nikde nepokračují, a pak uschnou. Měl mě moc rád a já jeho. Kdyby nebyl zvědavý a neutekl, byl by ještě se mnou.

Tak tímto je záhada rozluštěna. I křečkové vás mají rádi.