Vítejte ve dračím světě

Dračice v aréně

Pod pařáty jsem cítila dunivé vlny, když jsem byla v kóji tak malé, že ani nešlo roztáhnout křídla. Bylo vše slyšet...tak to vypadá v aréně: vyhraješ, nebo zemřeš. Za tuhle podívanou se platí mnoha podivnými mincemi. Zrovna já měla být tou šťavnatou kořistí. V kóji je jen holá zem, ale podle starších draků je v aréně písek. Au, ta rána co jsem právě zaslechla přes zeď nebyla hezká...možná pro toho draka i smrtící. Některým zasahují do mozku-nevím proč-jiní mají vytrhané zuby a drápy. Prý je to tak i v těch rezervacích, ale mě přivezli teprve před týdnem. Sebrali mě od pečovatelů jako nějakého zajíce, dostala jsem šok a probudila se až v kleci, dokud mě náhubkem a velkou smyčkou nenastrkali do velké voliéry, kde ale kvůli síti nahoře nešlo létat. Tam jsem poznala všechny draky, staré i mladé, silné i hubené. Ach ne, už jdou po mně...za chvíli mi otevřou kóji a elektřinou mě donutí vyjít ven. Mám zuby a drápy...ale oni neví že mi zapomněli něco odstranit. (zazubení)

Vrata se otevřela a přes podivnou tyč jí poslali pár šoků do zadku, aby ji bez vlastní újmy vystrkali ven. Do ucha jí ještě předtím někdo známý zašeptal "Báh s tebou, sestro" a pak už byl najednou jen oslnivý svit reflektorů a jásot a hluk lidí i nelidí kolem arény. Ta moc velká nebyla, ale nějaký prostor se přece jen našel. Tlapy se jí bořily do písku a ochutnala vzduch těžký krví už mrtvého draka-možná dělal potíže...k východu byla v písku strouha-tudy asi táhli jeho tělo. Teď tu byla dračice a drak kteří měli zápasit na život a na smrt v kategorii velmi agresivních, těžkých draků-se staženými křídly k tělu aby se zabránilo nepovoleným manévrům. Ozvakl se gong, boj mohl začít...

Velký, statný dračí samec se slonovinovou kůží byl starý. Jedno oko zakalené, konce křídel krvavě zabarvené, volí kruh v čumáku aby vypadal hrozivěji. ROhy neměl pilované, byly zatočené, alene jako beraní. Zahnuté dopředu jako buvolí kel. Dračice proti němu byla krátkosrstá a její nezvyklé černé oči se zúženým srpkem připomínaly mimozemšťana. Místo rohů měla krátké uši natočené dopředu, čumák jako všichni draci a zuby-jehličky, malé, ale bílé a ostré, připomínající piraně. Srst měla slepenou a neupravenou, natržené a pak sešité ucho, světlé drápy a blány zespoda jemně žluté a skoro neviditelné.

Na druhou ránu gongu se objevil u klecí podivný záblesk-byly teď pod proudem, aby nikdo nemohl utéct z boje. Chodili dokola a písek létal na všechny strany. V aréně byl hukiot, bookmakeři přijímali poslední sázky, V.I.P. místa vysoko nahoře se obsazovala. "To je tak vzrušující" vypískla jedna mladá slečna "ať už bojují, za to jsem platila, nebo ne?". Elektrická vlna to tentokrát vzala spodem přes písek prosypaný železnými pilinami, draci zaúpěli a konečně se na sebe vrhli. Stáli na zadních a objímali se předními tlapami jako zuřiví rváči. Zakousli se jeden druhému do ramen, stružky krve tekly pískem...drak nabral soupeřku na rohy a odhodil ji dál do písku. Se strašlivým zařváním znovu dopadl na všechny čtyři. Houževnatá dračice se hned postavila-rána ji skoro nebolela a i ta druhá šla vydržet-draci mají velmi pevná žebra. Znovu se na sšebe vrhli, ozvalo se tlumené zadunění a váleli se na sobě v písku. Proč místo téhle šarvátky skutečně nebojují? Nikdo z lidí nevěděl.

Drak se na srstnatou dračici verhl znovu, přitiskl ji pařáty k zemi a chňapl po krku. Sevřel ji a zvedl-ozval se jek a pak pád dračice s potrhnaným krkem do písku. Ozval se jásot jedněch a hukot druhých, těch co si vsadili na dračici. Drak ještě chvíli chodil zmateně dokola, jako by nevěděl, že zápas už skončil. Nakonec ho honási proudem nahnali do jeho kóje a spustili výtahem dolů do boxu pro draky čekající na odvoz majitelem. Tělo dračice bylo odtaženo a naloženo na náklaďák a odvezeno na skládku neužitečných těl-dračí maso lidem nechutná. Byla jen trochu zasypaná vrstvičkou zemins a tělo bylo ponecháno svému osudu.

Draci jsou ale inteligentní a pokud si myslíte že nějaký v takovém boji zemře, jste na omylu. Ovládají telepatii a aby měli čas si promluvit, chodí dokola než se na sebe vrhnou, ale ne moc natvrdo. Tlapy se vyhrabaly nahoru, odepjatá křídla se rozáthla proti obloze. Spolu s výšlehem plamene zazněl řev "díkyyyy". Otřepala hlínu ze slepeného kožichu a pohlédla na les před sebou. "Konečně domů..."