Vítejte ve dračím světě

"T'nixi!" zvolal jsem a popoběhl jsem k němu. Klekl si vedle něj a snažil jsem se zjistit, co se mu stalo. Ruce jsem už měl od krve, ale to mě v tu chvíli nezajímalo. Zjistil jsem, že ještě dýchá, ale potom se mě zmocnila zvědavost. Chtěl jsem mu sundat kapuci. Pomalu s roztřesenýma rukama jsem se blížil k T'nixově hlavě. Uchopil jsem mu kapuci a chtěl ji sundat. V tu chvíli mě šíleně prudce chytil zkrvácenou rukou a odtáhl mě. Odkopl mě nohou, abych se mu nedostal k obličeji. Ztěžka se začal zvedat. Chtěl jsem mu pomoct, ale znovu mě odstrčil. S námahou se dostal na nohy, ale stejně se musel opřít o zeď, aby znovu nespadl. Zeď teď byla také od krve. Nevím, jak to vysvětlíme. T'nix se otočil na umyvadlo a zastavil vodu.

"Erm… potom to.. uklidím." Řekl ztěžka a pokoušel se dostat ke své posteli. Chytil jsem ho a pomohl jsem mu. Teď už se nebránil, asi pochopil, že tohle sám nezvládne. Svalil se únavou na postel, ale znovu si sedl a opřel o zeď. Chytil se za hlavu, ale nic neříkal.

"Ehm.. T'nixi, co se ti to stalo?" Podíval se na mě a vycítil jsem z něj, že je zklamaný, ale stále nic neříkal. Sedl jsem si vedle něj a podíval jsem se mu na zkrvácenou ruku. Krev mu už netekla, tak jsem si oddychl. "Mám někoho zavolat? Radši bys měl jít do…"

"Ne! Nikam nepůjdu!" zarazil mě pevným hlasem. Vytrhl mi ruku a oddálil se ode mě.

"Ale musíme zjistit, co se ti stalo."

"Ne, to nemusíme." Řekl už klidnějším hlasem. "Sám to potom pochopíš." Zvedl jsem se a šel jsem si na svojí postel. Pořád jsem přemýšlel, co tím myslel, ale nechal jsem to být. Vzal jsem si svojí knížku, kterou jsem si předtím vzal sebou. Úplně jsem na ní zapomněl.

O dvě hodiny později jsem stále četl, jelikož to byla opravdu tlustá kniha. Mohla mít tak pět set stránek. Začínal jsem mít celkem hlad. Byla totiž už jedna hodina.

"T'nixi, nemáš hlad?" zeptal jsem se ho a doufal jsem, že řekne ano, abych nebyl jediný. Ale moje zklamání se naplnilo.

"Ne." Odvětil, ale přeci jenom jsem v jeho hlasu cítil lež. Najednou mě něco napadlo.

"T'nixi, co kdybychom šli ven?" zeptal jsem se s nadšením. Tohle ho celkem zarazilo. Chvíli přemýšlel, ale pak se nejistě rozhodl.

"Ne, běž sám."

„Prosím, T'nixi. Nechci tam jít sám. Ty máš celkem sílu a kdyby mě chtěl někdo zmlátit, tak mě ochráníš, prosím.“ Prosil jsem ho skoro na kolenou. Byl si celkem nejistý, ale nakonec souhlasil. Možná jen na chvíli, ale přeci jenom.

Už jsme byli skoro venku, když nám hlídač odemykal pouta, aspoň tedy mě. T'nix vzdychl, jako kdyby si uvědomil, že to byla chyba. Vyšli jsme na nádvoří. T'nix byl v nepřátelským postoji, protože na něj všichni upřeli své pohledy, ale naneštěstí se všichni začali smát a urážet ho. Už jen proto, co měl na sobě a kvůli jeho malé výšce. T'nixe to vytočilo. Všichni si na něj ukazovali a strašně ho pomlouvali, uráželi. Vyšel jsem s T'nixem po boku dál na nádvoří. T'nix jen tak tak zvládal chodit se vztekem a v tu chvíli jsem si uvědomil, že už nekulhá, nic mu není, proto jsem se ho šeptem zeptal.

„T'nixi, jak to, že ti nic není?“ Naneštěstí to všichni slyšeli a začali se mu mnohem smát za jméno. T'nixe to tak vytočilo, že se pustil i do mě. Došli jsem v malým stolům a židlím. T'nix toho využit. Vzal do rukou celý stůl, který musel vytrhnout ze země.. základ měl v zakopaný v zemi.. proto to všechny překvapilo. Stůl hodil po lidech, který měl kolem sebe. Naštěstí netrefil mě, i když to bylo namále. Hlídači zpozorněli a připravovali si zbraně, že ho zastřelí. Bohužel to pokračovalo dál. Dokonce začal utíkat. Rozeběhl se proti ostnatému plotu, který byl ještě elektrický. T'nix se toho chytil a čekal jsem, že odtáhne ruku, protože mu to dá elektrický šok, ale on se prostě odrazil a plot přeskočil, jako kdyby to bylo nižší než on. Běžel dál od vězení a jeden hlídač už nabil svou zbraň. Namířil přesně na něj a stiskl spoušť. Zakryl jsem si oči, protože tohle jsem opravdu nechtěl vidět. Přeci jen zvědavost měl přemohla a já se škvírou podíval na T'nixe, jestli ho opravdu zastřelí. T'nix se ale zastavil a otočil se směrem k hlídači, který na něj už vystřelil. Napřáhl paži a čekal, až k němu kulka doletí. Přesně v okamžiku, když se ho dotkla, sevřel ruku v pěst, jakoby tu kulku chytil. Nevím, jestli ho to trefilo, přeci jen byl strašně daleko, takže na něj nikdo moc neviděl. Ale předpokládal bych, že ho to jen minulo. Všiml jsem si, že je už celkem tma. T'nix se najednou rozeběhl zpět k vězení a znovu přeskočil plot. Vypadalo to, že má naspěch. Odstrčil všechny, kteří mu stáli v cestě a utíkal zpět do cely. Hlídači si ho už nevšímali a hleděli si svého. T'nix zaběhl do budovy a chvíli potom se ozval strašlivý řev. Nebyl to však lidský řev, ale mohutného zvířete…..