Vítejte ve dračím světě

Jmenuji se Charles a je mi 19 let. No, tak začněme třeba současností, rokem 2011 a ne na moc pozitivním místě, ve vězení. Nechtěl bych začínat na takovém místě, ale je to součást mého příběhu. Tajil jsem vraždu, tak mě strčili do vězení na pár let.

Byl večer a já šel za hlídačem, který mi přiřadí novou celu. Ani mi neřekl důvod, proč mě dávají jinam. Vedle mě šel starší, hodně svalnatý muž. Řekl mi jen, že je PJ, ale jeho pravé jméno mi neřekl. Vypadal na ty trestance, který naštve cokoliv a také mezi ně patřil. Jemu stačí říct, aby byl zticha a dostanete od něj pár ran. Už tu jsem jeden rok, tak jsem o něm něco slyšel.

Hlídač nás vedl na nějaké místo, kde jsem nikdy nebyl. I PJ byl trochu zmatený. Protože byly cely celkem malé, tak jsem nečekal žádného spolubydlícího.

Už jsme šli pěknou dobu a stále jednou chodbou, kde nebyli žádné dveře a bylo tu hrobové ticho. Mohli jsme být asi na konci vězení, protože tu byla větší zima než tam vepředu. Konečně jsem přes hlídače uviděl velké, kovové dveře, ve kterých bylo okénko s mřížemi. Hlídač si odepínal svazek klíčů od poutka na kalhotách a začal hledat klíč, který by odpovídal zámku. Nic jsem nechápal. Nevěděl jsem, proč tu jsem a hlavně proč jde se mnou PJ. Konečně odemknul dveře a otevřel. Já se schoval za hlídače.. ani nevím proč. PJ také moc nebyl vidět a pak hlídač promluvil.

"Mám pro tebe dobrou zprávu, máš dva spolubydlící. Zkus na ně bejt hodnej." zasmál se a ustoupil, abychom mohli vstoupit. Místnost byla neuvěřitelně velká. Byla zde jedna palanda a dvě postele. Naproti dveřím bylo větší okno s mřížemi a napravo byly další dveře.. nejspíš záchod. Vůbec jsem nevěděl, že něco takového tady mají. Teď jsem se zaměřil spíše na osobu sedící v rohu na posteli. Na sobě měl černé, volné kalhoty a černou mikinu s kapucí. Kapuci měl přetaženou přes hlavu, takže mu nebylo vidět do tváře, dokonce ani stíny. Muž neřekl nic, jen nás sledoval, jako šelma kořist. Hlídač za námi zavřel a zamknul. Byl čas najít si své místo. Moc jsem na vybranou neměl, protože PJ už zabral dolní postel na palandě. Nad ním jsem být opravdu nechtěl, tak jsem rovnou zamířil na postel, která byla blízko toho neznámého muže. Byl jsem vyděšený, protože muž sledoval mne a šel z něj strach, ale já jsem se snažil chovat v pohodě. Po chvíli sezení na posteli se PJ zvedl a vzal svojí činku, kterou si vzal s sebou a začal s ní cvičit, opřený o chladnou zeď. Když jsem se pořádně rozhlédl, všiml jsem si, že je tahle cela jako jeskyně. Zdi byly z kamene. Jak jsem si tak prohlížel zdi, narazil jsem pohledem na muže, který na mě pořád zírá.

"Ehm.. no, jsem Charles. Jsem trochu upovídanej typ, ale teď opravdu nevím, co říct. Tohle je PJ.." řekl jsem, doufajíc, že nikdo nepoznal můj strach. "..aspoň si tak řiká. On je trochu.. trochu víc cholerický. Stačí říct, aby byl zticha a máš v kapse pár ran. A jak se jmenuješ ty?"

"T'nix." odpověděl tiše hlubokým a děsivým hlasem. Najednou ale slyším za sebou hlasitý smích, smích PJe.

"Tak T'nix, jo?" smál se PJ. "Ty jseš z nějaký knížky nebo co?"

"Tak se nám pochlub svým jménem. To se za něj stydíš, že si říkáš PJ? Spíš by ses měl stydět za tohle." odpověděl mu T'nix podrážděným hlasem. PJ zrudl vztekem. "Nebo už radši mlč." PJ upustil činku, která spadla s obrovským hlukem na zem. Radši jsem začal pomalu couvat dál od PJe, který si začal protahovat prsty a mířil k T'nixovi. On jenom klidně seděl na svém místě a díval se na osobu, která se k němu blížila se strašnou zlostí. PJ se vzápětí zastavil a trhnul sebou kousek od oběti. Po chvíli začal couvat a měl vytřeštěné oči. Jak se ale vzdálil od T'nixe, vrátil se mu jeho vzteklý pohled a dál nic neříkal.

Už bylo celkem pozdě, tak jsem si šel lehnout. Když jsem odcházel od stěny, všiml jsem si menšího koše v rohu, který byl naplněný nesnědeným jídlem. Že by nejedl?

Už jsem spal, ale náhle mě probudily kroky. Otevřel jsem oči a rozhlédl se po cele. A teď jsem to viděl.. fialové, svítící oči, které se kradly mřížovaným oknem.....