Vítejte ve dračím světě

Do háje. Zase prší. Cigareta v mých ústech pomalu, ale jistě zhasíná. Mokré pramínky vlasů, které dostávaly na dešti lehce nachovou barvu, mi padaly do očí. Kapky mi stékaly po tváři, jako bych brečel.

Ach, jak já nesnáším déšť. Lidi jsou smutní a to nejhorší na tom je, že Země pláče. Pláče a to není správné. Pláče, protože jí to bolí. Je jí smutno z toho, co děláme. Jak ji ničíme.

Prohrábnul jsem si rukou vlasy. Uvažuji o blbostech. Nevím co se to se mnou děje, asi jsem se už dočista zbláznil. Někdo říká, že jsem schizofrenik, už ani nevím co si o tom mám myslet. Moje druhé já mi našeptává, ať to ukončím. Ale já nechci. Nemůžu už jen kvůli těm, pro který něco znamenám.

„Udělej to, znič se….Nemáš na výběr. Hned!“

Zasmál jsem se. Vlasy už jsem měl dočista zbarvené do červena. Zablýsklo se mi v očích:

„Promiň, ale stále mám pro co žít…“

Odhodil jsem cigaretu a odešel…