Vítejte ve dračím světě

Kdybych si tu nepatrnou maličkost uvědomil drív, nemusel bych být tam, kde teď jsem. Ale to vás ještě nemusí zajímat. Podíváme se na začátek, kde můj...eh..příběh? Začíná...

(Rok: nevím-kolik v mestě: nevím-kde)

Možná bych se neprobudil, kdyby můj mozek nezaznamenal určitou změnu, a to byla bolest. Možná jste ji už zažili, nebo zažíváte, ale vězte, že tohle bylo fakt příšerné. Moje hlava hořela a nejen ona, ale i celé moje tělo. Sice jsem si nepamatoval, že bych byl na nějaký párty, ale měl jsem opici...Možná dvě, já to radši nepočítal.

Rozhlédnul jsem se šilhavě okolo sebe a zjistil, že ležím někde na zami, na pánských záchodcích. Na sobě jsem měl jen černou potrhanou košili a obyčejné černé kapsáče, to vše doplněno botama v červené barvě. Ty boty byly to jedinné o čem se dalo říct, že jsou ještě v celku.

Dosti nemotorně jsem se postavil a zavrávoral. Páchlo to tu opravdu příšerně, to vám tedy řeknu. Nedivil bych se, kdyby se tu už pár lidí usmradilo k smrti. Raději jsem tedy vycouval ze dveří (spíš propadnul dveřma, abych byl přesný) a otočil se do lokálu.

HA! Už vím, kde to jsem. Byl to ten nejhorší pajzl na který jste tu mohli narazit. Sice nevím proč jsem tu byl a proč tu vlastně jsem, ale jedno vím určitě. Vzhledem k tomu účtu, který se válel na jednom z té menšiny stolů tady a ten stůl si jako jedinný ze včerejška pamatuju, jsem tu utratil celkem slušnou sumu.

Můj mozek si momentálně zažádal o čistý vzduch a já se mu ani nedivím. Zvracet se mi nechtělo.

Venku byla tma. Mohl jsem zalhat a říct vám, že tu svítí pouliční lampy krásným , mihotavým světlem, ale já nejsem romantik, takže máte smůlu. Svítila tu lampa jen jedna a to ještě tak uboze, až se divím, že se na to rovnou nevybodla. Stejně je tu houby co vidět.

Znovu mě mozek upozornil na to, že mě bolí hlava. Opravdu to bolelo, jako když máte v hlavě zaraženou sekyru. Jen tak z hecu jsem si ohmatal temeno hlavy a okamžitě jsem musel pozměnit, co jsem řekl předtím.

Já měl OPRAVDU v hlavě zaraženou sekyru. Na povrch vyplynula spousta otázek. Proč? Kdy? Kde? Jak?...s Kym?

VYřešil jsem to jednoduše. Sekyru jsem vytrhnul z hlavy (jen tak mimo, netekla mi žádná krev), a odfrknul si.

Možná je to jen sen...

Sotva jsem stačil tu čepel vyrvat z hlavy a zahodit, prohnalo se okolo mne něco tak strašně rychle, že ani prdnout bych si nestihnul. Vytrhnul jsem mozek z hlubokého zamyšlení a donutil ho, aby začal něco dělat.

To co se objevilo přede mnou se dalo srovnat jen se zdrogovaným magorem, co si řekl, že se trochu přefetuje. To "něco" na mě poulilo červené oči, jako by se mě snažilo zhypnotizovat. Což o to, ono by to nebylo tak těžký, vzhledem k tomu, jak se mi motala palice. KDyž se tak zamyslím, už jsem opravdu dlouho nebyl na nějaké pouti. Asi to časem napravím. Ale hlavně ne žádný řetízkáče.

"Krev," zachrčelo to na mě divným klokotavým hlasem.

"Hele, chlape. Neříkám, že bych na tom byl o trochu líp jak ty, ale měl by sis jít lehnout. Hezky skočit do měkké postele a prospat se. Druhý den skonči s tím svinstvem. Nic hezkého to nepřináší, to ti teda povím."

Bez jakéhokoliv varování to mě skočilo a zakouslo se mi to do ramene. ZAječel jsem a snažil se ho ze sebe setřást. Povedlo se.

"Hej chlape! Co to ksakru děláš?"

Cítil jsem jak mi čerstvá, horká krev stéká po rameni. Ani jsem se nestačil zamyslet nad tím, proč mi teče krev teď a ne předtím, když jsem měl v hlavě tu sekyru a už se to na mě sápalo po druhé. Už jsem věděl o co jde. Ač jsem tomu nikdy nevěřil, ale ty povídačky byly pravda. V tomhle městě jsou opravdu upíři. A tohle byl jeden z nich. Olíznul se, a tak odkryl své bílé tesáky, zářivé jako perličky. Z pusy mu kapala krev, MOJE krev...

Skočil po mě znova. Tentokrát jsem byl připravený a uhnul jsem. Výtězoslavně jsem se zakřenil a zvolal:

"HAHÁ! To čumíš co? I já se umím vyhýbat!"

Že bych to zakřiknul? A nebo že by ne? Ať je to tak, či tak, zavrávoral jsem a spadnul na zadek. Ano na můj krásný zadeček, který mě ještě předtím jako jedinné místo na těle nebolel.

Krev...Další a další..Louže krve. Letící krev, která asi nebude moje...

Promnul jsem si oči a zamrkal, abych si uvědomil, co se to předemnou vlastně stalo. Upír nejspíš znovu zatoužil po mém obětí. Z tohoto zážitku mě však vysvobodil nově příchozí. ZAmžoural jsem do tmy.

Musel jsem uznat, že ty boty, co měl na sobě byly fakt cool, ale to bylo nejspíš to poslední, co mě oči dovolili...