Vítejte ve dračím světě

Zlatavý list se snášel k zemi ve velkých obloucích. Podzimní oblohu vířila nesčetná hnědá křídla vlaštovek, které se vydaly na útěk před zimou a chladný větřík mi odhazoval zrzavé vlasy z obličeje. Přemýšlela jsem o svém životě, o tom, co jsem doposud udělala a neudělala...

Lidi-ti mně nikdy nepochopili. S pár odlišnými lidskými dušičkami se popovídat dalo, ale bylo jich vážně málo. Lidé typičtí všem jenom ubližují, nedokáží pochopit, že existuje i někdo, kdo se od nich hodně liší, jako třeba já.

Ovšem já nepatřím do lidského světa. Já jsem Sat...

Dívka se pousmála a její vzpomínky a myšlenky se znovu rozpohybovaly.

Kolik že mi to vlastně je? Ano, už vím. Jsem mládě, ale ne lidské mládě. Je mi pouhých dvanáct let a přitom jsem toho zažila docela dost. Ale můj život není jen samý pesimismus a podobně. Já sama se považuji za trochu realističtější optimistku. Poznala jsem mnoho skvělých přátel, dušiček a snad ještě poznávám a poznávat budu. Přátelé pro mně hodně znamenají. Dokáží mě podržet a snad i já je. Dodat si společně náladu a vyřešit problémy nebo aspoň pomoci z depky. Opravdu pro mě velmi znamenají.

Pak jsou tu dále draci a vlci... Nádherná stvoření, kterých se nesmírně vážím. Pravda, možná by se dalo spekulovat o tom, která mám raději. I když je trochu podivné to přiznat, jenom o malinko víc mám ráda draky... Mám pocit, jako bych se o ně zajímala už od malička... U vlků je to podobně, ale stejně... :) Miluji oboje tyto nádherné rasy. Vyjmenovat všechny vlastnosti a krásy, kterými vynikají a kvůli kterým je mám ráda, tak bych přemýšlela až moc dlouho, a zapomněla bych jít spát nebo se najíst. x)

Možná jsem uvězněná v lidském těle a možná nejsem... Jistě ale vím, že mám dračí i vlčí duši...

Vyšlehly kolem mne plameny. Černá vlčice s oranžovýma očima táhla zavyla, ale ne smutně, nýbrž vesele. Po chvilce se na místě, kde předtím stála vlčice, objevila ohnivá dračice s upřímným úsměvem. Roztáhla obrovská křídla, několikrát jimi máchla, vznesla se a pár vystrašených vrabců ji sledovalo, dokud se nezmenšila v maličkou černou tečku, jež se rýsovala na obloze zalité světlem zapadajícího slunce...