Vítejte ve dračím světě

Odhalení

,,Nevěřím tomu! Ne, tohle není možný!"

Mohla se vztekat, jak chtěla, na věci tím nic nezměnila. Věděl to. Rád by jí to i řekl, ale nechtěl ji přerušovat. Přišlo mu jaksi nevhodné skákat jí do monologu, který vedla zhroucená na židli s hlavou v dlaních. Podívala se na něj uslzenýma očima. ,,Prosím, řekni, že je to jen vtip," skoro zaškemrala.

Pokrčil rameny. Před chvilkou z něj slova padala, jako kulky z kulometu, ale teď už neměl co říct. Munice došla. Strašně rád by se jí byl podíval pevně do očí a řekl jí to. Řekl by jí všechno! Úplně. Ale nemohl. Nevydržel se dívat do těch krásných uplakaných hnědých očí, v nichž byla skrytá výčitka.

Stisknul fald na ,,svém" břiše a stočil pohled k zemi. Do prdele! Pomyslel si a zaskřípal zuby.

Rozhodila bezradně rukama. ,,Mlčíš! No jasně, když o něco jde, tak mlčíš. Klidně mě v tom necháš samotnou. Jako vždycky! Já jsem tady ta hysterická, že?"

,,Tak to přece není," zamručel nesměle. To víš, že jo! Já ti to tady vyklopím, a s tebou to sekne, pomyslel si škodolibě.

Vstala a začala ho obcházet jako vydrážděná lvice. Byla nahrbená, ruce založené na prsou a do obličeje jí padaly prameny vlasů z rozbitého účesu. Uvědomil si, jak strašně ho přitahuje. Je krásná, i když je nešťastná. Krásná, naštvaná a nešťastná ...dračice? Ach, jak rád by jí vzal sebou do svého světa, ale copak to jde? Je tak praktická, tak realistická. Párkrát to zkusil a naťuknul ji, ale odezva byla takřka nulová, v některých případech i přímo odmítavá. Do háje! Dneska k tomu nemělo dojít, vlastně ...nikdy k tomu nemělo dojít!

,,Ví o tom ještě někdo?" vytrhla ho další otázka.

,,Ne-e," zavrtěl rozhodně hlavou. Lháři! Pomyslel si.

Zastavila se a propíchla ho očima. ,,Co ti tvoji kámoši na netu?"

Tušil jsem to, ta ženská je po čertech chytrá! A nic jí neujde. To na ni miluju. To na ni nesnáším!

,,Ne!"

,,To určitě! Když jsem tě poznala, byl jsi úplně normální kluk, ale to věčné vysedávání na síti tě zničilo. Já tu zatracenou bednu hned teď vyhodím z okna. Jo udělám to!" vykročila energicky do pokoje. Pomalu ji následoval. Neudělá to, v tomhle si byl jist. Přesto se pokusil její úvahy navést na správnousestu. ,,Jak budeme řešit bankovnicví?" zeptal se nesměle.

Otočila se k němu a začala křičet: ,,Ty ses o to nikdy nezajímal, inkaso stejně platím já, tak neměj péči! Kdybych to nechala na tobě," obhlédla ho od hlavy k patě s viditelným despektem, ,, už by sem dávno vtrhnul exekutor."

Bylo to hořké, ale zastavila se. Sláva, komp je ochráněn. Bohové, děkuji!

Znova se vrátila do kuchyně. ,,Tak, jak to budeme řešit?"

,,Co máš na mysli?" zeptal se.

,,Tohle všechno," napřáhla k němu ruce a ukázala na něj, jako by nějakým imaginárním lidem představovala naprostého exota. ,,Tohle přece nejde, není to normální. Ty nejsi normální!"

Posluž si, řekni to! No tak!

,,Ty seš blázen!"

,,No tak asi jo," připustil rezignovaně.

,,Kdes to vzal a proč to máš vůbec na sobě? To si v tom honíš, nebo co?"

Zdálo se mu, že kalich hořkosti právě, přetekl. Už nebylo kam unikat, kde kličkovat. Našla ho doma, jak sedí v pokoji převlečený ve své ,,dračí kůži". Přišla nečekaně brzy a tak nemněl čas se svléknout a vše pečlivě uklidit. Chytila ho takříkajíc při činu. Přitom nic zvláštního. Naštěstí! Prostě seděl, četl si a užíval dračí existenci. Následovalo překvapení, pak zděšení a nakonec tahle scéna. Ale už toho bylo dost! Nemám se za co stydět, nebudu sám sebe trestat výčitkami! Nejsem její mazlíček v převleku, já jsem DRAK!

Šokovaně sledovala, jak si nasadil zelenou hlavu s velkýma vykulenýma očima a čtyřmi černými rohy. Pokleknul na jedno koleno a roztáhnul přední tlapy potažené plyšem, jako by ji chtěl obejmout. Přitom nahnul hlavu na stranu.

,,Jsem prostě drak," zahuhlal přes masku, ,,budeš mojí samičkou?"

TOHLE JEŠTĚ NENÍ KONEC