Vítejte ve dračím světě

Dnes slunný den,
střevíčků čas,
královna krásou svou
poctila nás.

Do zahrad vchází,
nese se pávice
i kuchaři z rukou
vypadla poklice.

V hřívě karmínové
vítr si hraje
v očích smaragdových
šarm se odrážeje-

Och, jak bíle září její šaty,
jen zraky na nich nechat.
Na krku houpe se šperk zlatý,
hlavně jen ne spěchat.

Rty mine úsměv samolibý,
oči povýšeně slídí,
její postoj ušlechtilý
uchvacuje lidi.

Však co to?
Davem mdlévajícím
mihne se škodolibá tvář
chtíc narušit královninu zář-

Snědému muži ze zahrad
zkažené zuby blesknou se v úsměvu -
toť jeho pomsta za nízký plat!
S pohledem zvědavým dere se dopředu...

Kde vězí zahradník?
Na zemi jest rýč!
Královna zakopne -
vznešenost... pryč.

Celý dvůr směje se
a královna se rdí.
Na finance myslí -
to někdo zaplatí!

Zděšena ohlédne se
a zří psí lejno,
jenž pozbylo svých tvarů
a nebylo jedno.

Z těch skvoucích šatů
line se puch.
Královna se zvedá,
zamořujíc vzduch.

Pohledem vražedným
přelétne dav.
Stále je v šoku,
úplně paf.

Však...
Kdepak je zahradník?
vzal si svůj rýč
a se smíchem zlotřilým
peláší PRYČ.