Nerianna: Těžkosti života

Kdož málo ví,
vědět by vše chtěl,
myslí že v tom jest
celé jeho štěstí.
Kdo ví,tak rád,
moc rád by zapoměl,
zapoměl a nic nevěděl,
Zjistil že štěstí
často tkví v nevědomosti.
Moc rád by zase jednou
klidný spánek měl...

Koho srdce bolí,
koho trápí láska,
tak rád by se jí vzdal,
než ho smutek skolí.
Kdo neměl nikdy nikoho
doopravdy rád,
i nešťastnou lásku by uvítal,
myslí že i smutek,
by za tu lásku stál.

Patří to snad k životu,
že co nemáme, po tom prahnem?
Že co máme, to nechceme znát?
Táhnem to s sebou jako kámen,
až se chce někdy nahlas řvát,
avšak se můžeme jenom,
tiše sami sebe ptát...

Jestli je život
jízda na kolotoči,
štěstí je pro naše oči,
právě na straně opačné,
(a kolotoč se pořád rychle točí)
tvůj kůň ho těžko dostihne.

Až když zhoříš,
poznáš plamen,
měl bys to přece dávno znát.
Tak proč si tím ohněm chceme,
znovu a znovu zahrávat?