Vítejte ve dračím světě

Hluboko v srdci mém,
tajná struna mnou se pne,
struna z duše vláken,
na hmatníku křivolakém,
s lakem pestrým-lakem snů.

Nosím ji v sobě,
vše co cítím,vše co vím,
na tu strunu samo hraje,
s tím nenadělám nic,
zazněl li tón falešný,
už jej nespravím.

Nebyla to symfonie
co osud dosud vydrnkal,
jenom prosté melodie,
chci je slýchat dál a dál.

Tóny nebyly vždy čisté, krásné,
struna občas neladí,
vloudí se i smutné tóny,
však ona stále dobře zní.

I vy máte v sobě strunu,
můžete ji slýchat dál,
nenapněte strunu příliš
ani nepovolte,
byť život by špatně hrál.

Nepřetněte melodii v půli,
prasklá struna nehraje,
a stane se prostým drátem,
byla by to věčná škoda,
hrát ji víckrát neslyšet.