Nerianna: Bitva

Na nízkém vršku stojíme,
k nebi blíž,
ne nahoře, dole už se blýská,
to ocel šedá odrazy na slunce vříská,
že bouře bude, bude zlá,
nepřijde z nebe,
přijde z člověka.
Žabomyší válka už se chystá.
Hrr na nepřítele!

Vojáku přemýšlíš
zda vstoupíme do dějin,
zatímco,jedním ze stovky, staneš v řadě,
v řadě k smrti hrdě jdoucí,
A myšlenka nepozvaná,
bezohledně hned se vtírá /:/
Že všichni mrtví v nepaměťi skončí,
ti mrtví co zatím živí jsou,
až zemřou ti co by pamatovat měli,
tu řež strašnou, tu řež zlou,
ač by radši už teď zapoměli.
Na nepřítele...

I kdyby poslední
nepřítel k zemi pad,
sotva opravdu vyhrajem,
ač vítězství to bude snad...
Však krále čest, je čest i tvá,
země tvá i země má,
zvítězí či cizincům se podrobí?
Do poslední síly, dechu, kapky krve,
bít se budem s urputností lví.
Dej pánbůh našim šípům křídla,
ochraň mečům ostrý břit.
S cinkotem pancířů a zbraní,
vesele chcem v ten boj jít.
Na nepřítele!!

Velitel už ostruhami koně v boky bodá,
Ať dopadne příští jak dopadnout má..
Štěstěnu prosíme nechť nám přeje,
a Smrtku ať co nejméně kosí ,
a když už- raděj nepřátele.
Otčenáš naposledy zašeptáme,
až trubač v útok zatroubí,
a na znamení vůdců vojsko vyráží,
tak jako to druhé naproti.
Na nepřítele....

Že žádná válka smyslu nemá,
budou křičet ústa navždy němá,
a vyhrají jen ti
kdož život si zachovají.
Tak napij se krve trávo zelená,
až zrudne barva tvá, teď svěží,
buď dobrým hostitelem havranům a vranám,
co na hostinu přilétají.
Nejen na nepřítele.