Vítejte ve dračím světě

Byla nuda, jako každý den. Naštěstí nám odpadla hodina, takže jsem domů jela dřív. Seděla jsem ve vlaku a pozorovala krajinu. Po chvíli se objevila ta dobře známá domovská krajina. Rybníky, vesnička a lesík. Usmála jsem se a vystoupila když vlak zastavil. Vydala jsem se k domovu, měla jsem to docela daleko, ale nevadilo mi to. Jen jsem vnímala šustění stromů, vůni trávy a štěbetaní ptáků a cvrčení crvčků. Byl podzim, ale prozatím to nebylo znát, nebylo sice nejtepleji, ale sluníčko prozatím svítilo, jemně hřálo mé tváře a krásný, jemně studený větřík mně hladil po tváři a hrál si s mými hnědými vlasy. Byla to chvilička, než jsem došla domů, lesík byl "hned za rohem" a já ho mám nade vše ráda. Znám ho jako vlastní boty, alespoň doufám. Došla jsem domů, shodila ze sebe boty a vyšla jsem po schodech nahoru do patra. Náš dům má sklep, přízemí, patro a půdu. V patře byli tři pokoje, koupelna a šatna. Vešla jsem do svého pokojíku, jedno okno, střešní, bylo otočeno na jiho-západ a velké okno na západ. Nejdřív jsem si pustila hudbu a běhala jsem po patře a představovala si, že jsem jeden hrdina, kterého mám tak ráda. Má fantazie byla vždy bujná a byla jsem ráda dítětem, i když konec téměř nezodpovědného věku se pomalu blížil ke konci. Asi ve tři hodiny jsem si sedla a pustila se do psaní úkolů. Když jsem je dopsala ,připravila si tašku na zítřek a sešla dolů. Byla jsem chvíli na počítači a pak jsem šla ven sbírat kaštany. Na velkém Jírovci už byl podzim znát. Když jsem prohledala co jsem mohla, tak jsem se s plnou kapsou kaštanů, vypravila na procházku do lesa. "Jak je ten les nádherný!" pomyslela jsem si. Když už bylo slunce za obzorem šla jsem zpátky, kaštany jsem hodila do igelitky a táta mě poslal s plastem a papírem ke kontejnerům, neměla jsem námitky. Když jsem se vrátila svítily už i pouliční lampy, ale po chvíli prošení mě máma ještě pustila ven. I když mi to zakázala, šla jsem do hospody, byla jediná v celé vsi. Koupila jsem si tam pití a nanuka a šla zase domů, jak miluji tyhle večery! Klid, příjemný chlad a tmavomodrá noc. Mám noc ráda, ale občas se i bojím. Když jsem se všeho nabažila, šla jsem asi v devět domů, vím kde jsou meze. A protože jsem neměla co dělat sedla jsem si k počítači a začala psát příběh.