Vítejte ve dračím světě

Nikdo ze starších mně nechápe a ty to víš.
Proč to ale předemnou tajíš?
Proč se pak ptáš - proč jsem tak sklíčená?
Pak se divíš že jsem smutná.
Divíš se a nemáš proč ,a raněná slovy na srdci ležím před tebou.
To jsi můj osud ? takhle mučící? To nemám právo na lepší?

To není báseň, to je smutek veršů, nikdo mě nechápe.
A ty naschvály, ponížení, ubližování, rýjpání slovy, to je kolektiv, tohle na mě sesíláš?
Tohle je život? Ne to je zkáza tohohle života...

Stačí mi škola, narážky a slovné ubližování, tam mi to stačí ale tady mezi nima?
Osude můj, buď lepší a nenech mně trápit, ztratila jsem už dva dobré přátelé ... nechci už trpět.
Jsem malá, když je mi tolik jsem malá dračí slečna ale to oni nechápou ... nechápou mou povahu.
Už jsem jen mezi ubližování slovy, naschvály, braní věcí a pak se málem rozbijou ...proč já? Proč?
At si vyberou někoho jiného ... né mě.