Vítejte ve dračím světě

Bylo hrozná sněžná bouře…

Vítr foukal čím dál tím víc ,vytí vlků bylo slyšet široko daleko a závěje přibývaly.

V jemném sněhu se objevovali směrem od východu stopy od saní a tažných psů.

Byly slyšel povely nějaké bytosti.

Dračí tělo které dlouho neslo mládě - malou dráčinku - v batohu, tu teď bylo nehybné, zmrzlé na kost, zatuhlé zimou a mrazem, ale v batohu se cosi pohybovalo…

Malé zoubky drkotali zimou…

Ano, malá dráčinka byla na živu, ale byla celá promrzlá.

Něco v té blízkosti projelo a zastavilo se…

Dráčinka se ani nehnula. Slyšela slabé hlasy a štěkot psů. Náhle někdo nazvedl mrtvému drakovy hlavu a něco řekl… Potom vzal tašku, kterou měl drak na zádech a potěžkal ji… Dráčinka jenom kvikla. Osoba strnula a zadívala se na druhou tázavým pohledem…

Otevřela batoh a nahmátla svoji tlapou - tedy v rukavici - dráčinku a pomalu ji vytáhla za kůži.

Dráčinka ani nemukla, ale pak vydala takový zvuk, až zalehly všem uši…

Osoba ji pustila do sněhu a ona se dala na pomalý útěk…

Stvoření jí popadlo a přitáhlo zpět k sobě…Zadívalo se na ní svýma modro-hnědýma očima…

Obě osoby byly zahaleny do plášťů s kápí, na rukou měly rukavice a kolem krku omotanou šálu…

Ničím by se tedy nelišili od lidí… Až na ty jejich ocasi a dolní tlapy vyčuhující zpod kabátů…

Pruhy jedné z bytostí dokazovali, že jejich majitelem je bílý tygr…

Jeho společník měl však na ocase i chodidlech šupiny a velké drápy. Tygr vzal dráčinku do tlap a ona na něj jen vyvaleně hleděla…

Zabalili ji do pláště a nechali jí koukat jen hlavu.

Položily ji mezi kůže do dolíku, který tak vyseděl lenošivý pes. Ten byl na úkor dráčinky ze svého místa vyhozen.

Náhle začalo sněžit víc a závěj zasypala drakovo tělo.

Pod oběma společníky křupal sníh. Jeden šel dát pokyn tažným psům, kteří zbystřili a vydali se směrem k jihu…

Byly mezi nimi černí, bílí i hnědí psi. Jen jejich vůdce se

něčím odlišoval. Hlavní pes měl šediví kožich a přes tvář měl jizvu a kousek ucha mu chyběl, jak se s někým pral.

Pomalu se rozběhl a tím dal pokyn ostatním psům. Spřežení se poté rozběhlo naplno a zmizelo v dáli. Po chvilce se vynořilo z temného lesa. Psi běželi pomalu, aby jim jejich druhý pán stačil, protože se oba společníci na saně nevešly. Dráčinka vystrčila hlavičku a koukala na ta divná zvířátka táhnoucí saně, která viděla poprvé v životě. Zaklonila se a začala se na tygra mile smát. Ten se otočil na svého společníka a zavolal na něj hlubokým mužským hlasem: Líbí se jí to! Drak se usmál a běžel závějemi dál…

Ze závějí se vynořila malá dřevěná chatka ukrytá pod několika stromy. Z její komína vycházel kouř. Tygr se zase otočil na společníka, tentokrát se však mračil: Tys zase zapomněl uhasil oheň? Já tě přetrhnu! Šupináč se v běhu na okamžik zastavil: Co já? To byla tvoje práce! Předběhl spřežení, otevřel branku a odpoutal psi od saní… Ti se okamžitě jako nepovel rozprchli někam do lesa, jen ten hlavní šedý zůstal a šel za drakem poslušně do chaty…

Tygr mezitím vzal do jedné tlapy dráčinku a do druhé se pokusil vzít zbývající věci na saních. Sám je ale nemohl pobrat, proto zaburácel na šupináče: Nemysli si, že všechno ponesu sám! Pojď mi pomoct uklidit ty sáně! Drak jen pokrčil rameny a odtlačit sáně pod přístřešek.

Tygr pomalu otevřel jednou tlapou plnou věcí dveře do malé chatky, kde praskal oheň a bylo krásně teploučko.

V jednom rohu stál gauč z kůže medvěda.

Na zdi pár obrázků z dob kdy v této zemi ještě nebyla žádná zima zobrazovalo jarní a podzimní krajinu…

Obrázky střídalo pár zvířecích hlav a rohů.

Z dalšího rohu vedli schody do druhého patra, kde byla ložnice. Tygr za sebou zavřel dveře a dráčinku položil na gauč. Mládě se okamžitě z pláště vymotalo a začalo prozkoumávat okolí.

Tygr si svléknul plášť i hřejivou vestu a zůstal jen v kožených kalhotách přepásané pozlaceným řemínkem z dračí kůže.

Srstnatý anthro tygr byl pohledný a na zjizveném krku měl dřevěný přívěšek.

Po tom co se svlékl šel hned do spižírny a přinesl láhev mléka. To nalil do malého hrnce a dal ho nad oheň ohřát

Usmál se na malou dráčinku a sedl si na gauč. Dlouze si zívnul a pohodil dlouhým ocasem směrem k mláděti.

Dráčinka po tygřím ohonu ihned skočila, šátrala po něm tlapkami a chtěla si hrát.

Tygr měl dobrou náladu a tak s ocasem uhýbal. Dráčinka po něm skákala a pokoušela se ho chytit a šupináč pořád ještě nepřicházel.

Po chvilce se mléko vařilo a tygr ho sundal z ohně. Drak mezitím přišel a také se svléknula pak beze slova odešel nahoru. Tygr nalil mléko do flašky a dal ho zchladit do sněhu pod oknem. Pak strčil mléko dráčince před čumák.

Ta na to chvíli zírala, ale pak se do dudlíku zakousla a začala sát. Její ochránce ji vzal do náruče a pomohl jí přidržovat láhev i když ji mládě obemklo tlapkami.

Po chvilce mléko zmizelo a následovalo malé říhnutí. Tygr se jen usmál a dráčinka si zívla. Mládě pomalu spokojeně usínalo ve hřejivém náručí. Tygr zhasl oheň a opatrně s ní vyšel po schodech do ložnice, kde spal šupináč přikrytý dekami.

Tygr jen zavrtěl hlavou a vzal jednu deku ze společníkovi postele, položil tam vrtící se dráčinku beze jména a přikryl ji dekou. Sám si ustlal na zemi a díval se do stopu… Když usínal, v komíně byla slyšet meluzína a pokojem se neslo tiché šustění myších nožiček, které pobíhali za stěnou…

Tak probíhala první klidná noc malé dráčinky a jejích dvou ochránců.