Vítejte ve dračím světě

Osud dračice Haflink začal po mnoha a mnoha generacích a letech.Začalo to jednoho zimního dne v Době ledové, kde žijí po staletí stále se vyvíjející hafleni. Byl to moc tvrdý zimní den, ale pro ně se zdál krásný.

V jednom paláci, v pokoji mladé dračice Juki, jak jí říkávali, protože se jmenovala jinak, se rozvinulo ticho přerušované jen zvláštními zvuky dráčete. Nevyklubalo se, přišlo na svět jako každé jiné mládě savce. Bylo maličké a vypadalo jako malý plyšák, ouška mrňavější, než její hlavička, modrá ve všech odstínech… Ale ty oči - mimozemské a černé s bílou zorničkou.

Haflink. pravý haflen, který tu pobíhal před několika lety, se znovu zrodil.

Na malou dračici se usmívaly dvě tváře - mámy Juky, haflenské bílé dračice, a táty, barbarského draka Sakaryho, který nebyl haflenem, a právě proto ho rodiče Juky nenáviděli. Porod byl utajený a měli málo času na únik, ale aby mohli zmizet, musela ukázat světlu ještě druhý život deroucí se ven. Alinor, jež vypadala jako Sakary, ale přeci jen se Haf podobala. Černé tělíčko, zlaté oči, dokonce i drápky, ale na dotek stejně hebká jako její sestra.

To už někdo hrozivě klepal na dveře. Když se vylomily, okno už bylo otevřené dokořán.

Dovnitř vtrhl správce Tajgr, velmi zlý anthro tygr, ve skvostném plášti, nahánějící respekt. Následovali ho vlci jím vycvičeni pro zabíjení.

Dunivé vytí doléhalo k uším rodičů, kteří nesli dvě klubíčka náručích.

Otřásala se země, když tajgr povolával nazgulovské hlídače, které měl ve své moci.

Ale páru neublížili, protože si dobře pamatovali, že to byla právě Juki, která jim nosila jídlo, když je Tajgr mučil hlady, protože měla pro zvířata slabost a pochopení. Proto nad hlavami rodinky jen prolétli a předstírali, že je pronásledují.

Rodiče dorazili k lesu a tam čekal jiný tygřík, který byl ještě dítě, ale před dlouhou dobou se dohodli, že rozdělí dvě malá dráčata pro jejich bezpečí. Podali mu Alinor, malé klubíčko velké jako tele, a tygřík ihned nasedl na svého oře - huculského ponyho, a tryskem si to spolu namířili do teleportovacích plošin, do jiných částích zemí na této planetě, do zemí za ledovými horami, kam se nikdo neodvážil, a které přitahovalo jako magnet podivuhodné jevy...

Juky se zarazila. Věděla, že už nemají šanci uniknout, když v dálce zahlédla stíny. Schovala Haflink do vykotlaného stromu a pošeptala jí: ,,zůstaň tady, maličká, maminka se vrátí,“ a odběhla se Sakarym.

Stáli tváří v tvář Tajgrovi a vlkům. Semlela se hádka. Tajgr vzal nůž a skočil proti Sakarymu, který ležel povalen vlky, ale Juky se před ním napřímila jako surikata. Zbraň se zabodla přímo do jejího něžného a milého srdce, které ihned přestalo bít, a její duše se přemístila do krystalu uvnitř jejího těla, pro který se kdysi rozhodla. Padla na zem v kaluži krve, jež se vsakovala do sněhu, a ztmavila její nádhernou bílou srst.

Tajgr byl vyvedený z míry; nechtěl ji zabít, měl ji moc rád, byla to jeho nejmilejší dračice na celém světě. V rozpacích dal povel, aby vlci roztrhali Sakaryho.

Všechno vidělo malé dráče ve své skrýši svýma roztomilýma očima. Vyděšeně se krčilo a dívalo se, jak se otec zbavil vlků a zanechal krvavé otisky na sněhu i na těle Juky, když ji držel v náručí. Když se Tajgr vzpamatoval, zařval na vlky, šedé a zlé, stvořené černou magií...

Sakary utekl. V zoufalství a v beznaději zapomněl na malou Haflink.

Tajgr pozměnil smrt Juky, aby ho neobviňovali. Vymyslel si, že ji zabil Sakary, kvůli jejímu bratrovi, který věděl, že se něco děje. Proto Tajgr zmizel dřív a kouzlem zahladil stopy, než se její sourozenec mohl přiřítit vzduchem.

Mezi tím se ze skrýše vykutálelo nemotorné dráče a dopelášilo k mámě. Zoufale kňučelo, tahalo ji za ucho, olizovalo jí tvář a zavrtalo se pod její tlapu. Plakalo… ale život jí už nevrátilo.

Dráče uslyšelo vlky a dostalo strach. Šeptavý hlas Haf donutil utéci do sněžných lesů, běžet dál a dál. Dokud vytí neutichlo... neznělo jen hrobové ticho a šumění lesů… a zvuk padajícího sněhu a praskání rampouchů…

Tak začal tvrdý život dračice Haflink, pravé haflenské samičky. Dlouhé týdny se živila zmrzlými bobulemi, jedla sníh a pila studenou vodu, ale stejně jí to moc nepřidalo na váze.

Takhle to šlo dál, než poznala jiného tygřího tvora, co se toulal se svým psím spřežením lesem, aby nasbíral dříví do jeho tábora. Vzal si ji k sobě a začal Haf vychovávat. Ocitla se jinde, v úplně jiném prostředí, v teple a v suchu.

Když dráče dorostlo do velikosti statného lva, začal jí vyprávět, odkud pochází. Zažila s ním mnoho dobrodružství a mnohé legrační situace.

Ale jednou přišla bouře. Haf se nedostala přes vánici a ztratila se. Dostala se do Wild Islandu díky nečekanému teleportu. Tam poznala jiné draky, jiné tvory… jiná dobrodružství. To už je však jiný příběh.

Hlavně se začala sama sebe ptát, kde má rodinu, proč tu není… kde je její opatrovnický tygr… a vrátí se někdy domů? Ujme se jí někdo?

Zatoulala se daleko a neví pořádně, kam... Jak to bude s jejím osudem dál?