Vítejte ve dračím světě

Zírala na sníh, les kolem i na hory v převeliké dáli a na Slunce které hřálo do tváře. Měla oči dokořán a sledovala každý pohyb. Ihned se vrhla několika skoky do sněhu a začala se v něm válet, rochnit, hrabat, převracet se, metat ocasem malé sněhové vlny. Pozvedla hlavu a už viděla přísně, ale s jemnmým usměvem hledícího tygra. “Ty jedna příšerko neznámá" usmál se a hodil po ní z dřevěného plotu kouli která zasáhla tlamu a dráčinka se se zabručením otřepávala. "Jedna nula pro mě“zasmál se tygr a už nabíral do tlap další kouli. Dráčinka byla rychlejší, rozeběhla se ,že sníh za ní sníh padal do stran, a podrazila mu ocasem nohy takže chudák tygr sletěl po tlamě do měkého sněhu. “Co co to sakra...“. Div se sněhem nezalkl a když se posadil a podíval se na dráčinku, ta se na něj jen šklebila. “No, zdá se, že budeš zvláštní, chtrý a rychlý tvor...“ Zamyšleně se usmál jak asi snil o psích závodech z dráčinkou v čele celé smečky... .Byl tak zamyšlený nad tím nápadem, že si nevšiml, že dráčinka šla dál oběvovat svět. Přes sníh se dostávala dračími skoky-křídla nebyla vydět, protože byla přilehlá k tělu. Ani tygr je prozatím nemohl oběvit. Odpelášila až k okraji ohrady, která ohraničovala celé uzemí tygrova domu. Dívala se, jak se v lese cosi pohybuje-sice ji ty tajuplné stíny zaujaly, ale rozum jí přece jen říkal: "Počkej až budeš větší." Odvrátila hlavu a prohlížela si ostatní psy kteří leželi stočení ve sněhu a tiše podřimovali. Zvědavě na ně pohlédla a v hlavě se jí motala myšlenka: "Proč pořád spí?". Zavrtěla hlavou a vydala se dál po pachu. Samozřejmě ji to lákalo do kurníku, strčila do dvířek nos, ale slepice tam žádné nebyly. Nebylo tam vlastně nic, jen nepořádek a samé peří. Vysunula hlavu zase ven a šla dál. Z malé stodoly uslyšela bučení. V tu ránu ožila. Několika dračími skoky se tam dostala, stála tam ale vážně divká kráva s huňatou srstí a s obrovskými rohy. Vypadala divně, ale pak dráčinku napadlo- ano když je tu zima, musí být i dobytek na to připravený. Nebyla tam jedna kráva, nýbrž pět, a navíc býk-očividně vypadal mohutněji. Zírali na malou dráčinku nudícím se pohledem. Jedna z krav pronesla v jejich řeči: „Copak jsi zač?“. Dráčinka na ně pohlédla a převalovala si jejich řeč v myšlenkách až najednou vypustila ze stvé tlamy zvláštním napodobujícím zvukem: „To já nevím.". Sklopila oči aby jim nekoukala do zvířecí tváře. „Nevíš?“ přežvykovala starší jalovice „hmm nevypadáš ani jako pes ani jako nikdo koho jsme za ta léta co tu žijeme viděli. Jinak vítej na Farmě polární záře", pravila stará jalovice s bučením. “Polární záře?“užasle se dráčinka usmála-“Farma polární záře, páni."