Vítejte ve dračím světě

Malý šedý vrabčák se malými skoky ocitl v jeskyni našich dračích přátel tohoto příběhu, ale náš černý drak Adriana musí ještě chvilku počkat...

Proč tu spí černý drak a kam zmizela Nerianna? No to se dozvíme v této kapitole...

Tákže kdyby vrbačák nedoskákal do jeskyně a neskončil by v pár okamžicých v tlamě Nerianny, spolkla by ho, jak se mlsně olizovala.

Nerianna pohlédla na cvoka co pospával…“Tákhle nic neulovíme Cvoku, sakra vstávej...!!! “

Zařvání do ucha Cvokovi nebylo nijak příjemné, ale už byl na nohou. “Co je?“ Jeho zornice se rozšířily.

“Jdeme na lov, pitomče, chceš snad bejt hladovej?"

Cvokovy oči se vyhouply nahoru “Nojo, už vstávám, ty jsi tu šéf, já jsem cizinec...“ K tomu doladilo jeho zakručení “Fmm a hlad je snad tvůj podanný?“

Neodpověděl jí nic, jen čekal až dojde k okraji skály, a on se vydá poslušně za ní, jako beránek.

Než odletěli, otočil se. To blyštivé tam vzadu... Jen co oba naloví, musí to prozkoumat...

“Ták pohni zadkem, Cvoku.", ozvalo se za jeho zády.

Hodina letu a tlukotu křídel spočívala v jednom záměru; najít něco k snědku, ale všude kudy letěli, byly jen prázdné palouky, tráva, a sem tam nijaký ten strom či les.

“Dneska není dobrý den, vždycky tu bývali buvoli, nebo co to bylo, že bych to už vychytala?“ Nerianna kladla otázku sobě, ale Cvok to zachytil.

“Že bys přibrala?“

A BUM! od Nerianny přistála rána do hlavy “Ne, vychytala, pitomče!“

Slétla níž. Rozhlížela se. Chudák Cvok neví, co si s takovou dračicí počít, kdyby si tak pamatoval, ale když má někdo vygumovanou hlavu lidmi, co naplat, jen čekat až vám vše naskočí zpět.

Stále nic, žádná zvěř, a to letěli už půl hodiny, Cvok radši mlčel, nechtěl schytat další ránu do hlavy, a tak jak věrný ocásek plynule plachtil za Neriannou.

Vssn Vssn, to byl zvuk čichající Nerianny. Není divu, když konečně něco zavětřila.

„Ha, konečně, Cvoku ani ať tě nenapadne se mi plést do lovu!“

Ani nepřikázala, co má dělat a nehlučně střemhlav, jako šíp, se mrštila do divoké zvěře běžící pod ní.

Hnnnnn HnnnHnnnn Vzzzzuum... "Tomuhle říkáte nehlučně? Pche! To bych uslyšel na sto honů..." Zorničky se Cvokovi zúžly, jak měl v mysli tolik připomínek. No tolik zase ne...

Ať byla zvířeti v patách, a úchvatně ho dostihovala, v jeho kličkování to zvíře ne a ne chňapnout. Pokud se tomu to tak dá říci, vždy uteko o píď po jednom jejím chvatu.

Nerianna byla vzteky bez sebe, zapoměla na Cvoka, že jí je za zadkem, a o to právě jde.

Cvok nevybral zatáčku, křídlo se mu ohnulo pod břicho, naštěstí že má křídla ohebné...

Ztratil rovnováhu a bokově narazil do boku Nerianny, ta zrovna zkousla antilopě nohu, ale Cvokova váha ji dostala na zem a prudký náraz obou draků zryl v trávě spousty hlíny. Neriannina hlava narazila do něčeho kovového... Pojkk... Kolem ní lítalo spoustu hvězdiček... A cvokův zadek skončil za jejím krku, jeho hlava pod její tlapou...

A zvíře ???

To vyklozla z Nerianinny pootevřené tlamy, a skokansky zmizelo podrostu…

Hvězdičky svítí... Ptáčkové zpívají... Travička voní...

“CVOKU slez ty černej zadku ze mně...! @˛¨¸¸~ˇ˘˘°°~@!!! Ty imbeci*e, ty idi*te, ty... TY ztroskotanče!!! Jestli země neslezeš…“ Při její tlumené zlobě, páč místo zvířete měla v tlamě kovovu tyč, ji na hlavu spadla normální kamera s utrženýma drátama “Cvoku blbe!"

Cvok rychle zní seskočil a dal se na útěk. Neriannin útok byl čekaný, ale že zryje tolik hlíny a zdevastuje kus louky, to už byl rekord. Hnala se za Cvokem nejprve po zemi, až vzlétla, stáhla křídla a dopadla na záda, čelistmi vzala za jeho jeden roh a lomcovala jeho kebulí

“Evlvlvlll bllll NÉ-RÍ-ÁNÓÓÓÓ! Nech měěěě!!!...„

„Za tohle zaplatíš, blbe jeden!!!“ ...CVAK!…Z ďolíku vylezla jiná kamera, a ta si spolu s olepujícím bleskem vyfotila jejich tváře. Oba dva se zastavili. Adriana pustila Cvoka. “Auu“ doprovázelo jeho žuchnutí kebule na zem. Nerianan měla roztažené zorničky a nozdry “Ono nás to vyblýsklo.." Pohla hlavou a kamera taky udělala všelijaké pohyby a vše kamera opakovala “Tohle neznám... Našla jsem jen nefunkční, když jsem je omylem rozbila... "Cvoku, znáš to?“ “NE, tlustoprdko...“ Nedořekl. "Áááááuú!" Chudák cvok schytal pořádný kousanec... Radši nechtějte vědět, kam.

Po hodince když si oblízali své rány, nijak vážné, a dál se věnovali kameře…

“Poslyš, Nerianno, měli bychom zjistit kam to vede...“ Nerianna na něj hodila zlý pohled “ A to jako chceš hrabat, blbče? Krtku...“

“A co jiného madam?“ Cvok toho měl dost, nahodil ten nejhorší pohled co uměl, dosti děsivý, až Nerianna sklopila ušiska. Chvilku na sebe koukali, pak oba odvrátili pohled...

“Víš ty co? Já jdu, Nerianno, nenechám se tebou ponižovat, nenechám si ani nadávat. Sbohem...“ A doopravdy rychle vzlétl, a tak rychle i zmizel.

“Si di, mě je to jedno... Nenávidím tě, Cvoku, a nevracej se nikdy...“ A sama zašla do houští. Ví o říčce, bohaté na ryby

“Žila jsem tu sama, dokážu žít bez toho ňoumy.“

To znamená, že se už přátelé rozdělili?

Co myslíte? Jak to pude dál?

Tak to se dozvíme se příštím díle...