Vítejte ve dračím světě

Slunce mdle osvicovalo rozlehlou krajinu. Za malý okamžik už po něm nezbyde ani ten nejteplejší a nejzářivější paprsek. Nastala ta chvíle. Slunce se ztratilo, jako by ho pohltila samotná země. Na okolí Starého města se začala pomalu snášet tma a mlha. V lesích, na okraji města, se začali probouzet noční tvorové. Tu a tam bylo slyšet prasknutí, nebo se zachvěly větve starých stromů, se kterými si zahrával vítr. Ale přeneseme se zpět do města. Do města, kde už moc obyvatel nebylo. Vzhledem to spíš připomínalo takovou menší vesničku. Zvony na radnici, která stála na ve dne rušném a větším náměstí, odbily desátou hodinu. Zvuk se odrážel prázdným náměstím, až byl docela pohlcen tmou. A právě tady, v tomto městě začíná příběh někoho, jehož osud byl už dávno prohrán. Kousek od tohoto náměstí procházela dívka jménem Cassie polorozsvícenou uličkou. Její kroky byly sotva slyšitelné. Měla namířeno domů, zbývaly jí pouhé dva kilometry. Po dlouhém váhání a přemýšlení si řekla, že si cestu zkrátí přes rozsáhlý místní park. Vydala se na dlážděnou pěšinu. Stoleté stromy jakoby jí sledovaly. Cassie zamrazilo. Nikdy nešla domů takhle pozdě a hlavně ne sama. Nepatřila mezi ty, kteří se snadno vylekají, ale dnešní večer byl jaksi...jiný...

Po chvíli uslyšela vrzání. Pohlédla vedle sebe a uviděla zdroj toho zvuku. Bylo tam jen dětské hřiště, kde se větrem rozhoupala houpačka. Chtěla jí snad nalákat na noční jízdu?? Jakoby čekala, že na ní usedne a pohoupe se. Rozhoupala se i druhá houpačka. Cassie zrychlila krok. Tep se jí mírně zvýšil. Bušení jejího srdce slyšely i sovy, které na ní upřeně hleděly skryté v roušce tmy. Slyšela další zvuk. Tentokrát žádné vrzání. Kousek od ní zašustilo křoví. Pomyslela si, že to bude jen toulavá kočka, v tom lepším případě. Lampy v parku začaly poblikávat a postupně za sebou zhasínaly, jedna po druhé. Měsíc, který se objevil na noční obloze, chvíli po odbití desáté hodiny, zakryly mračna. Rozhostila se tma a ticho. Cassie za sebou uslyšela něčí překrývaný dech. Začala běžet. Neviděla na cestu. Neviděla vůbec nic. A v tu chvíli zakopla o kořen stromu, který prorazil dlažbu na chodníku. Někdo se k ní blížil. Mračna se rozestoupila a odkryla Měsíc. Cassie pohlédla na svého pronásledovatele. Zastavil se jí dech.. a pak začala křičet. Pronásledovatel byl velký a silný. Rozhodně to nemělo co dělat s člověkem, nebo vlkodlakem. Sápalo se to po ní. Netvor si opřel tlapy o dlažbu a jedním trhnutím tesáky přelomil dívku napůl. Při praskání jejích kostí se zrůda zasmála. Zvonivým a hrozným smíchem. Dívčin křik se nesl nocí až do svítání. Její tělo pomalu chladlo. Našli i ráno místní občané, v tratolišti krve. Byla tu i policie. Ovšem vraha se vypátrat nepodařilo. Ten si totiž hledá další oběti. A každou další uplynulou noc se nesou křiky dalších nevinných obětí.