Vítejte ve dračím světě

Noc:

Miluji noc, tu zčernalou dámu
Den je jí opakem, hlavu si lámu
Proč zrovna ona, paní je mou.

Celé dny spím a v noci žiji,
teď už to vím, zakloním šíji.
V očích se odrazí, tisíce hvězd,
temnotu uvítám, světlo je děs.

Víčka mám zavřená, dech se mi tají,
tu ona přichází, duši mou hladí.
Lampy ať pohasnou, měsíc nechť vyvstane,
Pak její dotek, tělo mé ovládne.

Píseň co zazpívá, mysl mou uklidní,
srdce se zahojí, po chvíli nebolí.
Ztracené naděje, znovu se objeví,
Je to snad sen? nebo jsem opilý?

Není to sen, není to opilost,
tohle je noc, má družka na věčnost.
Nikdy mě nezradí, nikdy mě nesváže,
Vždycky se objeví, po dni se ukáže.

Mé tělo i duše, snad i můj hlas,
Patří ji všechno, všecičko zas.
Nechci se vrátit, ve světle probudit,
Já chci svou noc a s ní takhle navždy žít.

To je ta moc, mé milé dámy,
Měsíční svit co zhojí mé rány.
Hvězdy co nadějí, opět se rozzáří
blažený klid co mysl mou zaplaví.

Však ona ztrácí se, slunce ji záhání,
Nový den přichází a já mám nutkání,
Proklít ho ostudu, že zahnal mou noc.