Vítejte ve dračím světě

Dráče:

Hluboko v jeskyni v daleké hoře,
Na velkém vejci prasklin je moře.
Skořápka s křupnutím pomalu odpadá,
Malinký dráček na svět se vydává.

Pomalu z vajíčka vypadne tělíčko,
Dráček se vylíhnul kdepak jsi matičko?
Matička není zbyly jen kosti,
Svět je tak krutý, pláče z lítosti.

Dráčkovi malému, slzičky stékají,
utíká pryč tak moc osamělý.
Kdepak jsou bráškové, sestřičky kdokoli?
Nikdo už nezbyl, ze všech jsou mrtvoly.

Z dračího hřbitova potichu odchází,
v srdci má bolest, co v očích ho provází.
Krajinou putuje poslední drak,
Co se tak divíte, je tomu tak.

Po stezce uzounké tiše se kolébá,
ze strany na stranu slzy své rozlévá.
Nevidí, neslyší. Proč měl by taky?
Vždyť je zde sám smutek nad mraky.

Tu svitla naděje. Copak to nevidí?
Zašel moc daleko, zde lidi maj obydlí.
Doprostřed vesnice doběhlo nadšený,
lidé z té osady k němu se slézají

Hrábě a vidle v rukou už třímají,
Maličké dráče po chvíli svírají.
Z naděje vysvitlé stává se prach,
Z lidí už chudinka má velký strach.

Sedláci přihlouplí na dráče se vrhají,
Není kam utéct rány naň padají.
Potůčky krve z šupinek stékají,
Poslední nádech všechno je ztracený.

V prachu a krvi leží již nehybně,
Vesnice slaví, netvor už nežije.
Proč? Proč? Přoč ho jen zabili?
Vždyť bylo poslední, vždyť bylo nevinný.