Vítejte ve dračím světě

V celé zemi nastolila svou vládu královna Zima. Listí spadané ze stromů dávno přikryla těžká sněhová peřina, jezera a rybníky pod horami zamrzly tlustou vrstvou ledu a větve byly obsypány havrany, kteří svým neúnavným krákáním rušili celé široké okolí. Vysoko v horách byla sněhová pokrývka téměř neustále, ale v nížinách pod nimi sněžilo pouze v zimě. Navíc se pod horami pásla spousta zvířat a do hor lidé nezabloudili, takže dračí pár se dvěma dráčaty měl ve své jeskyni celkem klid. Jejich jeskyně byla přesně nad planinami v nízké roklince, takže nebyla zespodu vidět. Před samotnou jeskyní měli malou zahrádku, kde přes léto pěstovali zeleninu. Říkejte si, co chcete, ale drak se pouze masem neuživí.

Sníh tentokrát přišel výjimečně brzy, již v polovině října a draky tak zastihl téměř bez zásob. Zatímco dračice zůstávala v jeskyni a opatrovala dráčata, drak létal po okolí ve snaze nalézt potravu. V horách ale kromě nich nic většího nežilo a tak byl nucen prohledávat otevřené planiny, na kterých se cítil zoufale nechráněný. Většinou letěl až daleko na jih, kde bylo méně sněhu a tudíž víc zvěře, která před těžkými podmínkami utíkala za teplem. Většinou se vracel až následující den a pouze s jedním zvířetem, protože víc s sebou nepobral. Sám se nažral většinou rovnou při lovu.

S příchodem listopadu ale zvěře stále ubývalo a tak byl nucen vzít zavděk čímkoli, co se v horách a okolí objevilo. Lidé tu sice trvale nežili, ale občas sem zavítali zatoulaní cestovatelé nebo ještě lépe obchodníci, kteří většinou znamenali koně a náklad jídla. Ti však byli výjimkou, vždy potkal nanejvýš šest ročně. Napohled lákavou, ale nebezpečnou a nehostinnou planinu většinou objížděli velkým obloukem a po cestě se zastavovali v lidských vesnicích a městech. Skrz se pouštěli jen ti nejodvážlivější či nejbohatší, ale ti měli příliš stráží, než aby je drak dokázal ohrozit.

S příchodem prosince se situace ještě zhoršila. Draci byli pohublí a zesláblí a dračice se začala odvažovat prozkoumávat okolí doupěte v naději, že najde alespoň něco k jídlu. Kromě pár kostí ale nic nenašla a dál si netroufala, aby se mezitím něco nestalo dráčatům. Drak oblétal celé planiny a i přesto se často vracel bez úlovku. Ze zoufalosti se několikrát vydal i hlouběji do hor, ale kromě smeček mohutných tygrů se šavlovitými zuby nic jiného nepotkal.

Když lidské kalendáře po celém světě ukazovaly 23. prosinec, drak kroužil nad sněhovými planinami a marně hledal ve sněhu něco k snědku. Pomalu mu docházelo, že jestli co nejdřív nenajde nějakou potravu, zimu nepřežijí. Přesto se odmítal vzdát a vytrvale mával unavenými křídly. Ještě jedno kolečko, řekl si. Začínalo se stmívat a než dokončil svůj let, slunce zapadlo a krajinu osvětloval pouze malý kousek světlejší oblohy na západě. Podle něj se obrátil do hor a vracel se. Zase s prázdnou. Jiný drak by zajisté nějakou potravu dávno našel. Ponořen v podobných myšlenkách doletěl až k jeskyni, kde se zděsil. Sníh před jeskyní byl rozválený a plný stop. Krvavá stopa se táhla někam mimo jeho dohled. Napnul všechny svaly v těle a mohutným skokem překonal vzdálenost, jež ho dělila od ústí jeskyně. Při nemotorném dopadu nezpomalil a vběhl plnou rychlostí dovnitř. Tam se s hrůzou v očích zastavil a pozoroval tu spoušť. Nemohl uvěřit vlastním očím. Jeho družka sice stála na roztřesených nohou, ale vypadala na pokraji vyčerpání. Jedno z jejich dráčat se jí krčilo u zadních tlap, zatímco druhé… Ó ne. V louži krve na zemi leželo malé tělíčko znetvořené drápy k nepoznání. Vedle něj podobně ležela šavlozubá kočka. Jezírko krve pod ní se pomalu rozšiřovalo a blížilo k dráčeti. Druhá kočka ležela sesutá v nepřirozené poloze u stěny jeskyně.

V drakovi se zvedla vlna palčivé nenávisti a smetla jeho příčetnost jako domeček z karet. Beze slova se obrátil, vyběhl ven a následoval krvavou cestičku do hor. Nemusel běžet daleko. Vyčerpaná šelma se potácela v posledním tažení jen pár stovek metrů od jeskyně. Jindy by drak obdivoval její výdrž, ale teď nepřemýšlel. Všechnu kontrolu převzal jediný instinkt – pomsta. Skočil na šalvozubce a tvrdě jej přirazil k zemi. Ozvalo se nechutné zapraskání jak, podle zubů kocourovi, zlomil páteř. To ale drakovi nestačilo a zuby a drápy drásal nebohou šelmu.

Ve svém záchvatu zuřivosti nejspíš omdlel vyčerpáním. Po probuzení se díval do smutných očí své partnerky. Pomalu se vyhrabal na všechny čtyři a snažil se obsáhnout spoušť kolem sebe. Tělo kocoura bylo znetvořeno k nepoznání, ale přesto nad ním jakožto nad potravou nešlo ohrnovat nos. Unaveně jej uchopil do čelistí a spolu se zbytkem rodiny se vrátil do jeskyně. Stále ještě v tichosti spořádali dvě ze tří zvířat.

Po večeři dračice konečně promluvila. „Přišly se soumrakem. Dařilo se mi je držet mimo jen do chvíle, než společně zaútočily. Jedna kolem mě proklouzla a…“ hlas se jí zadrhl. Drak ji konejšivě objal a pohladil po hlavě. Dráče kolem nich nechápavě pobíhalo a chvílemi čumáčkem strkalo do svého mrtvého brášky.

I když byli oba zesláblí a vyčerpaní, vykopali pro svého mrtvého potomka hlubokou jámu uprostřed zahrádky a opatrně jej do ní položili. Po krátké modlitbě k dračím bohům, které již dávno nikdo neznal, ale všichni draci pamatovali tradice, hrob zasypali, pečlivě udusali a zakryli sněhem, aby to případní mrchožrouti neměli lehké a narušování posledního klidu dráčete si dvakrát rozmysleli.

Neměli už dost síly na odklizení stop boje a všudypřítomné krve a jen doufali, že je v noci nepřekvapí jiná skupinka. Usnuli stočení kolem svého přeživšího dráčete a spali tvrdým, zaslouženým spánkem.

Spali i v době, kdy lidé všude po světě slavili Vánoce. Probudili se až další den ráno. První se probudil drak a začal se chystat k lovu. Hlavu měl ale svěšenou a trápily ho výčitky, že neštěstí mohl zabránit. Podlamovaly se mu nohy, když kráčel k východu z jeskyně a když stanul v jejím ústí, zkameněl. Celá zahrada, kam dráče pochovali, byla plná čerstvě vyrostlé zeleniny a ovoce. I když vše vyrůstalo přímo ze sněhu a zamrzlé půdy, plody se nezdály být zmrzlé. Překonaje svůj úžas, drak se rozeběhl zpět vzbudit dračici. Společně se ihned dali do nečekané sklizně a uskladňování na zbytek zimy.

Po celé zemi také lidé dostávali a rozbalovali své dárky. I pro draky byla nečekaná zimní úroda dárkem, i když za ni zaplatili strašlivou cenu. Jaký je ale lepší dárek než budoucnost…?