Vítejte ve dračím světě

16. IV.

Sám král Jyrmir si mě zvolil jako posla. Je to pro mě velká čest, protože jde o vzkaz tuze důležitý a nepřátelská vojska se ho nesmí za žádných okolností dozvědět. Zítra za svítání vyrážíme přes planiny až k hradu krále Migarberga, kde mu osobně doručím poselství. Na cestu se se mnou vydá ještě pětice dalších mužů z králova vojska, kteří mi budou sloužit jako ochrana před případnými lupiči a podobnou verbeží.

Měl bych jít spát, abych měl dostatek sil na dlouhou cestu.

17. IV.

Deníčku, je večer a ostatní sedí u ohně a hodují na uloveném kanci. Překvapilo mě, jak mezi sebe přijali obyčejného písaře. Jeden z nich umí dokonce i číst a zajímá se o knihy. Jeho jméno je Frederik, je bratr toho statného, jehož jméno si nemohu zapamatovat.

Cesta ubíhala dobře, vybrali mi dobrého koně. Rychlého, temperamentního, přesto poslušného. Říkám mu Bílý blesk.

18. IV.

Dnes celý den pršelo. Jsme promáčení až na kost. Chtěli jsme se schovat u jednoho farmáře, ale ten nás vyhodil se slovy, že takovou verbež na statku nechce. Svět je plný pokrytců a lakomců, když se ani s královskými posly nepodělí o přístřeší!

19. IV.

Odpoledne nás pronásledovala jezdecká hlídka, ale stačili jsem uniknout a skrýt se i s koňmi v jeskyni v hlubokém lese. Dnes jdeme spát bez ohně a bez večeře, štěstí, že svítí měsíc a vidím tak na své zápisky.

21. IV.

Je s námi zle! V noci nás vyslídili muži krále Tionarase. Po krátké potyčce zabili Frederika a nás ostatní odvezli na jednu z pevností v okolí. Sebrali mi všechny věci, naštěstí nás ale neprohledávali důkladně, takže mi tě, Deníčku, nevzali. Jaké to štěstí!

Teď sedím sám v temné kobce a jediné světlo přichází z malého zamřížovaného otvoru u stropu. Příliš malé, než aby se jím dalo utéct, i kdyby tam nebyly ty zatracené mříže..

Hlava mě bolí po několika hodinách strávených v bezvědomí.

22. IV.

Dnes tu byl jeden z Tionarasových pohůnků. Chtěl po mně znění vzkazu, ale já jsem se mu vysmál! Za to mě nechá zažít „příjemné chvíle na mučidlech“, jak to sám nazval. Mám strach. Asi budou mučit i ostatní, ale ti budou trpět pro nic. Oni neví zprávu, jenom já, a za žádných okolností jim ji nevyzradím!

24. IV. (pravděpodobně)

Říkají, že bolest je nejlepší donucovací prostředek. Ale u mě se mýlí! Nic se nikdy nedozví, ať si mě mučí, jak chtějí. Před chvílí jsem se probudil z bezvědomí, mám hlad, ale ten plesnivý chléb jíst nebudu.

29. IV.?

Už jsme jenom dva. Gamathose umučili k smrti a Krik se pokusil utéct. Bastard, dostal to šipkou z kuše do krku a zemřel skoro hned. A my tu mezitím trpíme jak psi!

5, 6, 7? V. ..Nějaký další den.

Jsem už jenom já. Nevím, co je za den, jenom vím, že za chvíli mě pošlou znovu na mučidla. Už mě snad ani nechtějí zlomit k vyzrazení vzkazu, ale jenom trápit a zkoušet, co ještě vydržím.. Ale já se nevzdám, do posledních sil a kapky krve budu držet vzkaz a vezmu si ho s sebou i do hrobu.

Ten den se sluncem:

Dnes na mě přes mřížované okýnko koukala kočka. Kočička, bílá jak sníh, po dlouhé době jediná živá bytost, když nepočítám ty lidské ohavnosti zde v pevnosti. Už pomalu nemůžu ani psát, ale pohled na krásnou mourovatou kočku mi dodává sil a vůle. Jsem si jist, že království nepadne a Jyrmir poslal dalšího posla. Snad ho nepotkal stejný osud!

Dnes:

Včera v noci, když jsem spal, nějaký opilec hodil lahví přímo sem. Do cely mi napadalo několik střepů. Při pohledu na ně dostávám nápad. Je mi jedno, že je šílený, každopádně je lepší, než další utrpení tady. Můj milý deníčku, tohle je asi můj poslední zápisek, protože tě nechávám tady. Budeš tu v bezpečí, nikdo tě nenajde, pokud by našel, ať ví, že jsem byl věrný svému králi i přes útrapy a strádání. Za chvíli si pro mě přijdou, ale díky těm střepům zažijí značné překvapení…

Buď sbohem, můj deníčku a věrný společníku, a i ty, případný čitateli!