Vítejte ve dračím světě

Hm. Každej to někdy zažil, sedíte si to na záchodě (nebo stojíte) a SLYŠÍTE toho druhého. V případě školy pokládáte otázku "Jak se menuješ?" nebo "Do kolikátky vlastně chodíš? Odhaduju tě tak na (tadyjenějákýčíslotprostě:D)." Z nějákého neznámého důvodu vám ten druhý (v lepším případě jestě třetí) vůbec neodpovídá, anebo se ptá, proč to chcete vědět. Obyčejně to bejvá strach, že jste slyšeli, jak jeho/její exkrementy padají do záchoda a on/ona (v případě mladších ročníků, starším už je to jedno) se teď bojí o svoji identitu a vykachnění této důležité informace někomu, koho má vaše oběť ráda.
Největší sranda pak je, když někdo sedí na záchodě, s někým telefonuje (a to vy samože slova třetí osoby z telefonu prostě před ty primitivní zdi neslyšíte) a pokládá osobě se kterou mluví otázky, a vy si myslíte, jaké máte štěstí, že se vám někdo konečně ozval, po té době hledání (někdy jsou i případy, že jsou lidé závislí na konverzacích na hajzlu) vhodného člověka. A tak začnete odpovídat. Obvykle tuto konverzaci ukončí věta druhé osoby "Fajn, musím končit, nějákej blb mi tu odpovídá na moje otázky určený pro tebe...".
Pro výše zmíněnou závislost na rozhovorech na veřejnejch záchodech už mám diagnózu, léčení a skromné pojmenování.
Název nemoci: Hajzlóza /záchodikus/
Diagnóza: Nakažená osoba má velké nutkání ke konverzaci s cizími lidmi na veřejných záchodcích.
Nějčastější věková skupina: 7-14 a 70-100 let.
Jak se nemoc přenáší: Nepřenáší, maximálně to můžete od někoho odkoukat. Jinak je to vrozené obzvlášť u extrovertů a optimistů.
Léčení: Tato nemoc se dá vyléčit hodně způsoby - pokud jste doprovod nemocného, pokuste se ho doprovodit až na záchodky a hlídejte ho (samozřejmě, že přes dvířka kabinky), nebo si s sebou noste pásku na pusu, kamkoliv jdete.
Pokud jste sám nakažený, pokuste se "to vydržet" nebo si noste pleny.