Schyn: Smrt

Tato básnička byla vymyšlena, když jsem měla velkou depku, taky je to v obsahu vidět. tak doufám, že vám tím žádnou depku nepřivodím.:-)

Mám křídla-létám.
Mám drápy-sekám.
Mám rohy-trkám.
Mám oči-vidím.
Mám mysl-myslím.
Jak všechno to může krásné být,
když jsi ještě živ.
Jen velká díra do prázdna podemnou se jeví,
nevím co dělat mám.
Smrt si už kosu brousí,
když sílu už nemívám.
Ta smrt už je mi blíž a blíž,
já stále si říkám:"Smrti ty mě nechytíš!"
Avšak už žádnou šanci nemám,
když sotva dechu popadám.
Má křídla už mě neunesou,
velkou bolest nesou.
Mé drápy se za nic nezachytí,
topí se v červenočervené krvi.
Mé rohy už nemám,
meče mi je vzaly.
Mé oči už nic neuvidí,
jsou propíchané do slepoty.
Má mysl už nic nevymyslí,
protože upadá do náruče smrti.
Už to cítím,
smrt přichází,
a ta velká bolest odchází.
Už padám té smrti do náručí,
už zatemnili se mé oči.
Už nic, nevidím, neslyším ani necítím,
je konec! Se všemy se loučím!