Vítejte ve dračím světě

Světla chvíli zběsile blikala... A pak zhasla. A s nimi se zastavil svět.

-Proplouvám mezi ztuhlými lidmi, tváře nechápavé a těla v pohybu, nevěděli, proč světla blikají, co to znamená. Pohladím zlatovlasou holčičku ve školní lavici po hlavě a její oči potáhle jinovatka. Chytím umělce za ruku, přejedu prsty po klávesách jeho piana. Zazní smutné tóny ta dam dammm... V jeho postoji se něco změní, zmrzlé oči a paže jako už by nechtěly držet nad klávesami. Protáhnu se mezi baletkami v šatnách, jejich kostýmy jakoby laskaly neviditelné ruce, mé ruce. Neodrážím se v zrcadle, tančí tam jen sukně vzaná z rukou jedné z nich, rukavičky, krásná maska, sponka a záblesky. Světla zablikají...-

Svítí se. Zlatovlasému děvčátku klesla hlava, z drobné ručky vypadla tužka a odkutálela se pryč. Modrá očka se zavřela a už se nikdy neměla otevřít. Umělcovy ruce dopadly na klávesy, duté temné tóny rozezvučely stěny, ostré kviknutí, to jak se prsty svezly do strany a náraz těla na podlahu. Dlouhé vlasy se rozprostřely po koberci a pravá ruka zůstala natažená ve směru nástroje. V šatně bezvládně padlo k zemi několik baletek, nadýchané sukně pomačkané, i ve smrti krásné a jemné tanečnice Labutího jezera, výrazy strnulé a smutné mrtvé oči upřené do prázdna. Na jevišti bílé rukavičky, sukně, baletní cvičky, bílá maska labutě, jako kdyby tam někdo tančil a pak se rozplynul... O kousek dál plyšový pejsek malé školačky, pejsek s mašličkou kolem krku a zmrzlýma očima.

-Před mýma očima stále padají... Pozoruji je, světla svítí a já nemohu nic dělat. Ať zhasnou, ať zhasnou! Chci tančit, smrt je ta nejkrásnější hudba...-