Vítejte ve dračím světě
Saila: „Milý deníčku....“
Bylo 21. 12. Psal se rok 2012. Na dnešek byl předpovězen konec světa, ale jak tak koukám na hodinky, zase jim něco nevyšlo. Tak nějak se mi do scénáře nehodí pohodové brzké odpoledne s modrou oblohou, mírným větříkem a jasným sluncem lehce se paprsky odrážejícím od namrzlých skel automobilů. Tolik k lyrice - právě se totiž zatáhlo a zabouřilo. Nechci to zakřiknout, ale ještě by to mohlo být zajímavé.
*****
21.12. 2012, o chvíli později. Já vím, je to jako zápis do deníčku. Každopádně - všude kolem létají kusy domů, auta, stromy, popřípadě slabší spoluobčané a naprosto cokoliv, co zrovna vichřici přišlo pod ruku. Nebe rudé jako můj oblíbený koktejl a stažené v pase černými mraky, co dolů metají blesky s frekvencí zhrzené milenky jež má balkón, pod ním objekt své zuřivosti a velké množství květináčů. V řekách, teda předpokládám, že ve všech, já mám výhled jenom na jednu, se lila místo vody krev, či něco podobně hustého, rudého a voňavého jako ona životodárná tekutina. Lesy za městem poeticky praskaly do rytmu v zářivé nádheře požárů a město samo se skládalo jako špatně postavené věžičky z karet, kolem kterých někdo prošel trošku rychleji. No, a já jsem zhruba někde uprostřed toho všeho a náramně si to užívám. Tohle se vám totiž jen tak nepoštěstí, Apokalypsa holt není obden, zřejmě kvůli složitosti příprav. Pak náhle, ale poměrně nenápadně, dokonale dokreslujíce atmosféru, vystoupily z blesků okřídlené postavy s plamennými meči a začaly rozsévat ten zbytek zkázy, co se ještě rozsévat dal. Usmál jsem se a vytáhl svou vlastní zbraň, hybridní kopí s čepelí délky ratiště, zdobeno množstvím řetězů a řetízků s křížky a kříži obráceně, než jak je znamení Boží. Má křídla, teď široce rozpřažená a připravená ke vzletu, se leskla skvostnou černí, pera odrážela světlo tím zvláštním způsobem, který vás nutil uvažovat nad tím, jestli jsou to vážně pera a ne kousky netradičně střiženého latexu. Odrazil jsem se od fontánky chrlící krev k nebesům a vyletěl těm postavám vstříc. Dnešek je jen můj. Ne že bych snad chtěl zachraňovat lidstvo, nebo nějakou podobnou podivnou subkulturu. Jenom ty bělopernatce nemám rád.