Saila: Čas

roky běží
měsíce prchají
týdny ubíhají
dny se naplňují
hodiny se vlečou
minuty míjí
a vteřiny letí

čas je relativní
a já jsem v tom čase
uzavřená a sama
nikdo tu není navíc
oči uslzený
culíčky na vlasech
na hraní plyšová panna
a prach jí usedá na líc

vlásky má postříbřené
nitkami pavučin věčnosti
prochází se po tenkém laně
táhne mě za ruku s sebou
před námi dveře jsou otevřené
do jiného prostoru projíti
a žít tam v jiném, neskutečném pásmě
ty spojené ruce tam v temnotě zebou

ručička z porcelánu
nebo snad z látky
kdo ví, kdo pozná čeho se dotýkám
je tu prázdno a zima a panenka taky
jak proberu se, hned po ránu
mám nad hlavou kouřové mraky
moje tělo se s chladem potýká
a ze vzorů šatiček zbyly jen vraky

usnula panenka, procitl den
vtlačil mi světlo do osleplých očí
pomalu prohlížím zamrzlé peřiny
a střepy z okenic vysypané na podlaze
byl to jen další můj neklidný sen
kočka se v klubíčku na polštář stočí
na jejím kožíšku čerň - skvost jediný
však tady já končím, jen žijte tu blaze

roky běží
měsíce prchají
týdny ubíhají
dny se naplňují
hodiny se vlečou
minuty míjí
a vteřiny letí
...
a vteřiny uletěly...
a ruka padá...
dopadla...
do ticha