Vítejte ve dračím světě

Žabka zelená a malá sedí,
na modravé nebe hledí,
vidí bílou nejedlou vatu létací,
tak jako ona je zelená žabka skákací.
Chtěla začít jak ta vata létat,
začala tedy v hlavě plány splétat:
Přišije si křídla dračí,
to jí k štěstí jistě stačí!
Vzala nit a jehlu drobnou,
draka požádala rovnou:
"Půjč mi, dráčku, křídla svoje,
Tobě dorostou i dvoje,
půjč mi, dráčku, křídla svá,
vzkvete radost velká má!"
Dráček půjčil křídla žabce,
přišila je k sobě hladce,
létala pak všude, šťastná,
jediná vada byla ale jasná,
vidět totiž stehy bylo,
a to žabce nepřišlo milo,
tak skryla se pod hábit černý,
ten jí bude navždy věrný.
Nazghúlžabka tedy vznikla
(při šití nejednou kníkla,
ale teď si létá světem,
rozkvétá jak žabím květem).