Vítejte ve dračím světě

Zosnoval snivá ramena,
prameny prajíce zmatená,
náladu dveřnivou měl,
tak sednul si a šel.

Tekutým dřevem kámen si řval,
bdíce tak hlučně v běhu pak spal,
že jenom modrou vítr znal,
nevěděl co sám znamenal.

Nemajíc náladu tmavě tekutou,
spřádal paprsky zemí netknutou,
z nich upletl si plášť,
vložil naň nenávist a zášť.

Ledovým ohněm hodlal plášť kout,
ponožky z rybích střev nechal si plout,
aby mu navždycky na nohách smrděly,
na památku jen věčného pondělí.

Pouštíce vzduch z hlavy navždy na výlet,
naposled naučil vejce přemýšlet,
protože z mozku zbyla jen závěj,
vejce to odteď bude dělat za něj.