Vítejte ve dračím světě

Stalo se to před dávnými časy, kdy byl svět ještě docela mladý a nejvražednější lidskou zbraní byl luk a šípy. V jeskyni poblíž nepojmenovaného lesa sídlil s matkou jeden dráček-Laknarok se jmenoval- ještě hloupé mládě sotva z hnízda vylétlé.Jednou se Laknarok puzen zvědavostí vydal sám prozkoumávat svět. Využil toho, že jeho matka dračice zrovna odlétla ulovit něco k jídlu. Šel pěšky, protože ještě neuměl moc dobře létat a sám si letět přece jenom netroufal.Blízké okolí jeskyně měl už dávno prozkoumané ale dál něž na dohled ještě nebyl.Tak se zabral do objevování nových věcí, až se dostal,aniž věděl jak,až k táboru šesti zběhlých vojáků. Dráček sice věděl z vyprávění jak lidé vypadají, ale na vlastní oči je ještě neviděl a proto se na vojáky šel podívat zblízka. Než si je stačil pořádně prohlédnout, začali na něj vojáci střílet šípy. Lekli se když si mysleli, že na ně útočí drak a ve své zbabělosti si neuvědomili, že mají co do činění s malým, nedorostlým, sotva necelé století starým mládětem. Než stačil malý dráček utéct, protrhly mu dva šípy jemnou blánu křídla. Když ho jeden zranil i na boku, Laknarok se vyděsil a jak chtěl honem otočit a utéct, zamotal si jedno křídlo pod nohy, překulil se a omdlel.Naštěstí si ti vojáci konečně uvědomili, že jim nic nehrozí a přestali střílet. Dráčka svázali provazy, odvlekli do tábora a začali oslavovat svou statečnost, že se jim podařilo chytit draka. Chudák mládě, když se probudilo svázané a přes všechno snažení bylo moc slabé, aby se samo osvobodilo. Vojáci Laknaroka dlouho trápili a posmívali se mu,nakonec je však omrzel a začali se zabavovat něčím jiným. Zrovna když dráček začal být opravdu zoufalý, vlítnul vojákům do tábora bílý gryf, jež šťastnou náhodou letěl kolem. Rozmetal jim tábor na všechny strany a dráčka osvobodil. Protože byl dráček zraněný, musel ho gryf na zádech odnést k nejbližšímu mágovi aby mu zranění vyléčil. Pro gryfa to nebylo snadné ,dráček byl bez mála větší než on a přes jeho velkou sílu mu to dalo zabrat.

Dnes je už z dráčka Laknaroka velký a silný drak,ale stále je tomu bílému gryfovi vděčný a lituje že jsem mu své díky nemohl říci osobně –sotva jej předal do péče mágovi uletěl a už jej nikdy nepotkal.

Určitě tušíte že tato příhoda mělo ještě jistou dohru- když se dráčkova maminka dověděla co se stalo jejím dítěti, vztekem rozmetala všechny vojenské tábory v okruhu jednoho dračího doletu, což mělo také za následek remízu ve válce pro panovníky nedalekých znepřátelených zemí, neboť po tom už neměl kdo s kým válčit. No to, co pak dračice řekla milému synáčkovi, to si tenkrát milý Laknarok jistě za rámeček nedal a na stěnu jeskyně nepověsil.