Vítejte ve dračím světě

Bylo šero na nebi ani mráček jen hustá mlha a sníh to i vánice.Ale ztracení bojovníci i obyvatelé se nevzdali šli za svým tušením, že jsou blízko domova .Byli zvláštní. Nebyli to lidé, nýbrž draci velcí 2 metry někteří i víc .Na zádech nesli svoje věci i unavená mláďata sněhem a vánicí . Šli, nevnímali zimu jen svoje myšlenky.Doufali v zázrak, že najdou bezpečí v dalekých vesnicích.Unavení a vyčerpaní jedinci padali na sníh ostatní je podepírali a snažili se, aby všichni došli do toho ráje o kterém se mluví ,do ráje draků o jakém snili, ale žádný náznak či znamení neobjevili.Vlci v patách je pronásledovali až do úmrtí jednoho jedince malého dráčka Kamirama, který umřel hlady a prochladnutím. Ne oni ho nenechali na pospas vlkům nesli ho sebou dokud naposledy nedodechl. Po několika kilometrech došli až k ne-známému místu, k jeskyni, která byla celá pokryta ledem. Báli se vejít, ale na prosby jedné členky přemohli strach a šli dovnitř …užasle vyvalili své modré oči na ledové prostory jeskyně byly tam zamrzlí tvorové zvláštní, nepopsatelní.Koukali na to s údivem ,vešli až do té největší, dva z nich zabezpečili vchod a druzí zakládali tábor. Malí brečeli hlady ,druzí zas byli vyčerpaní a jen doufali. „žádnou naději nemáme“všichni strnuly „to neříkej Klenkatu nemáš pravdu naději máme „ vykřikla jedna z dračic naštvaně .Klenkatu se jen zamračil a zmlknul. Všichni začali poslouchat znění ledových zvuků a čekali co bude.Nic se neozvalo nikdo nepromluvil až na jednu březí dračici. Byla jiná než ostatní měla černé oči s malou bílou panenkou v oku .Mé dítě chce na svět, prohlásila s bolestí břicha .Vtom okamžiku šli všichni pomoc miminku na svět, utěšovali ji, ale pro sebe si říkali, že to mládě nepřežije porod v tomhle období.Hned dávala pokyny ta nejstarší a nejsilnější.Už to bude,utěšovala ji jedna z pomocnic za pár minut byl už slyšet jen brek malé narozené dračice. Byla celá světlounce modrá oči zavřené a roztomilá , plakala a všichni se usmívali. Zabalily ji do dek, které měli po ruce ale největší smutek byl, že její maminka nepřežila . Naposledy pohlédla na svoji dcerku, oči ji z hasli a odešla do dračího ráje, tam za velkou řekou kde zpívají ptáci a prohání se zvířátka .Co bude dál ? Všichni se krčili jeden u druhého, aby nenastydla maličká dračice . Vytí vlků bylo slyšet až do ledové jeskyně.Ti kteří byly u vchodu do jeskyně byly ve střehu a čekali co bude, ale nic se nedělo jen šumění jak vítr venku foukal .Pak náhle uslyšeli velké hlasité prásknutí a jen pak nářek vlků.Už čekali svoji smrt, když tu náhle k nim otvorem se protáhla černá velká hlava draka ,byl zvláštní ostré zuby dlouhý krk a na krku přívěsek s tlapou - znak dračích rytířů.Pohlédl na ně ,pojďte rychle dřív než sem přijdou zas,vytáhl hlavu z otvoru a čekal ,po dlouhé době vyšli všichni ven a jedna dračice, která kulhala na jednu nohu nesla malou dračici. Její matku nechali na místě. Dračí rytíř na ni pohlédl a řekl ,,musíte ji tady nechat jen by nás zdržovala a malá by nás prozradila,,řekl hluboce hlasitě a se zamračením.,,Pane,,oslovil jej jeden Haflen hnědo modrý jak dřevo ,,pane to nesmíme vždyť by to bylo barbarské,, . ,,Jestli chceš přežít musíš přinášet oběti ,,zvýšil hlas a zakřičel..ne snad nebo se mýlím no co řekneš,,.Mlčel, modro hnědý drak mlčel .Černý rytíř se jen povznesl a vyrazil k západu ,jděte nebo zůstaňte ,zavrčel .Dva haleni zůstali dračice ze zraněnou nohou a modro hnědý drak a malá dračice ,hleděli jak ostatní s dračím rytířem odcházejí pak je už ve vánici nebylo vidět,,co budeme dělat,,optal se modro hnědý Haflen ona naněj jen pohlédla a zašla do jeskyně .On jen sklopil hlavu a hleděl do země náhle,,pojď sem a pomož mi z malou ,,zakřičela a on jak rychlonožka k ní přiběhl a hleděl co a jak,,nehled jak hlupák a zabal malou do dek ať neprochladne rozumíš, jo a skus sto ho udělat batoh vyrazíme na jih vím že je tam vesnice ,,usmála se a vše připravila i on vše udělal podle jejích pokynu.Po dlouhé době po zabednění vchodu aby její matku vlci nechaly odpočívat v pokoji vyrazily do husté sněhové bouře s malou dračicí na zádech .Nemluvily jen aby jim vítr nefoukal do tlam a tím se neunavili ,šly do hustého kopce porostlém stromy jehličnany byl to krásný pohled na krajinu ale dlouho se sním kochat nemohly vlci jim zas sou v patách a tak přidávají do tempa ,staré kulhající dračici podklouzla noha a ona se svalila až dolů ,chtěl pro ní jít ale ona křičela,,utíkej rychle a neohlížej se zdržím vlky a ty se dostat s malou až do města,,zakřičela a výhružně plivla oheň když slézal dolů ,z nechutí odešel a už jen slyšel jak bojuje s vlky a jak zakřičela když ji vlk zardousil.Běžel co mu síly stačily až se na okraji kopce svalil vyčerpáním k zemi a jen ušima naslouchal jak šumí les jak zpývaj zimní ptáci jak sníh dopadá na jeho tělo,s posledních si se otočil na malou na zádech a zachraptěl,,neboj maličká dokážem to,,postavil se a běžel a zas spadl únavou a už se nesved jen naposledy a to zplna hrdla zakřičel řevem dračím a ulehl do sněhu a už se vůbec nezvedl.