Vítejte ve dračím světě

Hledám teď odvahu a hledám správná slova
Oči jsou zapadlé a tvář je popelavá
Slzy ohně horké a ledový kůže sníh
Snad tohle psát pomůže od nich…
Asi ne.

Nmocná matka začala pít
Neměla už kde víc síly vzít
Nevím zda stoupá anebo upadá
Nikdo se nediví že už to nezvládá
Ani ona sama.

e v tom věcí víc
Ty ale nemůžu ti říct
O matku se pořád bojím
Mezi tmou a světlem stojí…
A já s ní.

Hrůza je jak vrány útočící v mlze
Samy slzy zbyla ze mě pouze
A srdce mi svírá ledový strachu spár
Možná že nadechnutí už mám jenom pár
A nevím jestli o ně vůbec stojím-


Tam kde jiný nemůže
Léčebna snad pomůže
Je pryč a já jenom sním
O tom být už zase s ní
marně

denně jsem s ní plakala
Smutek její konejšila
Výčitky jí duši trhaly
Její krev a slzy snídaly
a snídají


Vždy znova říkám
Že lepší než ona není
Potichu vzlykám
Moc si jí cením…
Ona ale ne







Bojím se teď budoucnosti
Ani slz už nemám dosti
Je pryč, já jsem tu s lidmi sama
Moc mi chybí moje máma…
Co víc říct?



Snad se duše nerozpadne
Snad to dobře dopadne
Sama v davu tady stojím
Toho co bude se bojím…
A změnit to nemůžu


Je zle a hrůzy deska olověná
Leží mi těžce na hrudi
Duše je už málem rozdrcená
Nemůže řeku mrtvých překročit
Ne…

Snad proto mělce jen dýchám
Nevidím na co se dívám
Ze dvou očí dva Styxy slzí tečou
Od hrůzy přes děs ke strachu mě ženou
Kdo ví, co je na konci?


Další věc je zbytek mojí rodiny
Neuplyne snad ani den jediný
Bez hádek, zuřivosti, řvaní
Je to jako krví psané psaní
Cizí krví…


Někdy věčný klid
Pak nekonečný křik
Jak moh nám kdosi vzít
Každý náš krásný okamžik?
Až moc snadno…


Všechno se rozpadá
Nikdo mi nevěří
Na beton děsu hlavou dopadám
Co máma vyšla ze dveří…
K ničemu to není


Cosi mi též v srdci praská
a hoříí jak oheň
Je to velká, nekonečná láska
Každou chvílí chci s ním být
Někdy ale můžu jenom snít…
Proč?


Je dokonalý, krásný, skvělý
Skutečný drak je to celý
Miluju ho tak že už to nejde víc
A to je tak všechno co o tom můžu říct